Něha a hravost. To jsou dva základní charakteristické rysy prolínající se v tvorbě Soni Holíkové. Sama výtvarnice, která se už 16 let věnuje také výrobě šperků, o sobě říká, že není snílek s hlavou v oblacích. Do svého světa plného fantazie, mýtů a legend však vstupuje se štětcem v ruce neobyčejně ráda. O tom všem, a ještě o mnohém dalším jsme si povídali ve druhé části našeho obsáhlého rozhovoru.
* Setkala jste se ze strany zákaznic s nějakým přáním, jež vás zaskočilo?
„Asi bych neřekla, že mě něco vyloženě zaskočilo, ale jedno přání bylo určitě netradiční – malování na rybářský ples. Překvapilo mě to svou originalitou, ale právě takové neobvyklé zakázky mě baví nejvíc. Člověk nikdy neví, kam ho tahle práce zavede.“
* Pokud byste měla tu možnost, v koho byste se díky bodypaintingu chtěla proměnit vy?
„Možná to bude znít trochu zvláštně, ale už jako malá jsem chtěla být čarodějka – a tahle touha mě vlastně nikdy neopustila. Není proto divu, že jsem se do této postavy už několikrát při malbě sama proměnila. A když se nad tím zamyslím, tak vlastně dnes opravdu trochu kouzlím. Jen místo hůlky používám štětce a barvy.“
* Určitým odvětvím malování na tělo je stále oblíbenější malování na obličej. Pokud někoho vidím takto se činit na veřejných akcích, tak si říkám, že to musí být náročné nejen na soustředění, ale i coby fyzický výkon, kdy „trpí“ hlavně zápěstí. Co z toho je pro vás osobně větší zátěž?
„Na to se mě lidé ptají poměrně často – a možná je to překvapí, ale nejvíc u toho trpí ne zápěstí, ale záda. Po několikahodinové akci je opravdu cítím. Co se týče soustředění, to přichází samo – jako bych na začátku každé akce zmáčkla pomyslné tlačítko a prostě ‚najela do režimu‘. U dětských akcí mám už většinu motivů v hlavě, takže pracuju rychle a s úsměvem. Oproti tomu Fantasy proměny vyžadují víc klidu, času a úplně jiný typ soustředění – tam se opravdu ponořím do každé linie a stínu.“
* Vy se asi nejčastěji zaměřujete na malování obličeje a dekoltu, výsledek dotváříte nejrůznějšími doplňky. Ty si rovněž vyrábíte?
„Ano, a moc ráda! Různým výtvarným technikám se věnuji už dlouho, takže si mohu celkový vzhled modelky dotvořit podle potřeby. Tvořím například čelenky, drátované elfí uši, rohy, náušnice nebo prsteny. Na loňskou soutěž jsem dokonce své ‚Bohyni čokolády‘ vyráběla i ozdobnou hůl. Je to krásné propojení všech mých tvůrčích světů – a díky tomu je každý výsledek opravdu originální. V poslední době navíc pokukuji i po speciálních efektech, takže je docela možné, že vás brzy překvapím nějakou nečekanou proměnou.“
* Kromě malování na tělo se věnujete i tvorbě šperků a dalších doplňků. Pobavily mě například vaše náušnice ve tvaru mrkví. Na to jste přišla jak?
„Této tvorbě se věnuji už šestnáctý rok a za tu dobu se můj sortiment neustále rozšiřuje. Často přicházím s novinkami na základě přání zákazníků – někdy je inspirací konkrétní nápad, jindy mi stačí jen náznak, a už mi v hlavě běží celá kolekce. A občas mě prostě jen něco pobaví, jako třeba ty náušnice ve tvaru mrkve. Nápady občas přicházejí samy, jindy se pro inspiraci podívám na internet nebo se nechám vést náladou daného dne.“
* Pokud bych měl malování na tělo nějak celkově charakterizovat, tak se jedná o útěk do fantazie. Vy sama hodně sníte?
„Nejsem snílek s hlavou v oblacích – ale sním, když tvořím. Mám při tom svůj vlastní svět, kde se všechno řídí fantazií a představivostí. Tam může být člověk vílou, bohyní, mýtickou bytostí, cokoli si jen dovolí představit. Malování mi otevírá dveře do těchto světů, a právě tam, v tichu a soustředění, vznikají moje nejkrásnější sny.“
* Přijde mi, že ve vašem světě se prolíná něha a hravost. K čemu z toho máte blíž? A mění se to nějak podle nálad?
„Myslím, že se to opravdu prolíná – někdy je to víc o něze, jindy o hravosti. Záleží nejen na mé náladě, ale i na energii modelky nebo tématu, které tvoříme. Jsou dny, kdy jemné tahy a zemitá paleta barev přijdou úplně přirozeně, jindy mě to táhne k divočejším tvarům a výrazným barvám. Ale ať už je výsledek jakýkoli, vždycky se v něm odráží kus mě samotné – protože malování je pro mě víc než technika. Je to způsob, jak něco v sobě zachytit, prožít a pak to sdílet s ostatními.“
* Coby heslo svého kreativního studia jste zvolila prosté „… a sny se mění ve skutečnost“. Vybaví se vám nějaký váš zvláštní sen, o němž byste rozhodně nechtěla, aby se realitou stal?
„Ano, jako každý člověk mám někdy sny, které bych rozhodně nechtěla proměnit ve skutečnost. Občas jsou to obrazy odrážející obavy, nejistoty nebo těžší chvíle ať už z osobního života, nebo z toho, co se děje ve světě. Myslím, že i takové sny k nám ale patří – možná proto, abychom si více vážili těch krásných. Proto jsem si jako motto vybrala právě ‚… a sny se mění ve skutečnost‘. A to s vírou, že když už snít, tak raději v barvách, které mají sílu tvořit, léčit a potěšit.“
* A je naopak něco, co byste si přála, aby se vám v nadcházejících letech vyplnilo?
„Nepřeji si nic víc než být obklopená svou rodinou a lidmi, kteří mají dobré srdce. A pokud budu i nadále smět tvořit, přinášet radost, probouzet úsměvy a dotýkat se fantazie druhých, pak mi opravdu nic nechybí.“
