Nasazenou jedničkou antukového challengeru byl Jakub Menšík, prostějovský rodák a klubový odchovanec. Tenisoví příznivci si přáli, aby aktuální česká jednička zůstala v turnaji až do finálového dne, k jejich lítosti ale domácí tenista neuspěl hned v prvním zápase. „Odehrál jsem slušné utkání, ale na postup to nestačilo,“ posteskl si Menšík.
* Byla pro vás porážka hned v prvním kole hodně nepříjemná?
„Neřekl bych, že nepříjemná. Právě na těchto kurtech jsem poprvé držel raketu, na turnaji jsem jako kluk sbíral míčky a chodil jsem se dívat na naše nejlepší hráče. Zrovna tady jsem dostal poprvé šanci hrát mužský turnaj. Nejdříve v kvalifikaci, o rok později díky volné kartě i v hlavní soutěži. Teď byla situace jiná. Můj program se sice s termínem prostějovského turnaje neshodoval, ale když jsem v Paříži vypadl dříve a objevilo se tam malé okénko turnaj absolvovat, tak jsem z úcty k fanouškům a lidem rád nastoupil.“
* Nebylo lepší turnaj vynechat a dát větší prostor přípravě na trávu?
„To ne. Na prostějovský turnaj jsem nepřišel vyhrát, chtěl jsem si zahrát doma před domácím publikem. Odehrál jsem slušné utkání. Když to nevyšlo, získal jsem, pro mě k lepšímu, více času na přípravu na travnatou sezónu a Wimbledon.“
* Celkově prožíváte skvělou sezónu, což přináší zvýšený zájem o vaši osobu. Skvělé výsledky přinášejí zvýšený zájem ze všech stran. Přichází nabídky tenisových odborníků, promotérů nebo manažerů. Je složité se v tom orientovat?
„Pro mě je to jednoduché. Moc dobře vím, kdo patří do mého týmu a kdo ne. Trenér, fyzioterapeut, kondiční trenér. A také manažer. Naprosto klíčová je vzájemná důvěra. Mým trenérem je už několik let Tomáš Josefus, známe se dlouho, věřím mu. To samé platí u Miroslava Černoška, který mě podporuje od mých začátků. Je to jediný manažer, který mě zastupuje v rámci České republiky. Dobře si pamatuji, že když jsem byl dvě stě padesátý, tak po mně, s prominutím, neštěkl ani pes. Teď je to jiné. Na úspěch se snaží napojit spousta lidí, kteří nikdy neměli s mým jménem a kariérou nic společného. Jen cítí nějakou šanci, snaží se toho progresu zúčastnit. Ale já si dobře pamatuji, kdo při mně stál v dobrých i horších časech.“
* V polovině sezóny jste ve hře o start na Turnaji mistrů v Turíně. Vnímáte svoji pozici?
„Já ty žebříčky moc nesleduji. Nepočítám, kam se dostanu, když na turnaji postoupím třeba do semifinále. Myslím, že to spíše rozptyluje. Ale jsou hráči, pro které je to motivace. Můj osobní pohled je takový, že když budu hrát dobře, výsledky přijdou. Co se má stát, to se stane. Je fakt, že první polovina sezóny byla skvělá. Kdyby se to povedlo, splnil by se mi další sen. Je fajn, že jsem ve hře.“
