Bez gólu, zato však se zážitkem. Závěr sezóny zastihl Jakuba Nováka v dobré formě. Opakovaně se objevil v zakončení, přispíval do kombinace. V posledních minutách měl navíc postaráno o další motivaci. Na hřišti se objevil i někdejší skvělý tenista, hlavně však otec Jakuba Jiří Novák. Účastníci utkání tak měli možnost sledovat nejen kombinační hru na obou stranách ale také ne úplně běžný tandem na hřišti otce se synem.
* Jak byste zhodnotil zápas?
„Na to, v jaké jsme hráli sestavě, a že museli přijít i kluci, co dlouho nebyli, tak po stránce bojovnosti i fotbalu to byl luxusní zápas.“
* První poločas ale přinesl zejména vyrovnanou hru. Souhlasíte?
„Souhlasím naprosto. Přišel mi i celý zápas vyrovnaný. Dali jsme pak dva docela rychlé góly a tím pádem soupeř už trochu odešel. Celý zápas byl ale vcelku vyrovnaný. I my jsme si říkali, že chceme hrát lehce zezadu a čekat na nějaké šance. Že se nebudeme nikam v tom vedru a v té sestavě hnát. Tak si myslím, že po taktické stránce to byl luxus.“
* Podobně to ale zjevně pojaly i Kralice. Hra z obrany, na jistotu a bez rizika…
„Jo, myslím si, že oba dva styly hry byly hodně podobné. Naštěstí my jsme dali dva góly a oni ani jeden.“
* Co jste od hry Kralic očekávali? Překvapila vás něčím?
„Čekali jsme hlavně, s čím přijdeme my, kdo bude a kdo ne. S Kralicemi jsme na podzim prohráli. To nás u nich doma i přehrály, a to jsme neměli špatnou sestavu. Takže jsme věděli, že to rozhodně nebude jednoduchý zápas. Šli jsme do toho tedy dneska s tím, že nemáme skrz sestavu co ztratit. Což si myslím, že nám dokonce pomohlo. Kdybychom cítili, že jsme favorité, bylo by to pro nás asi těžší.“
* V závěru Kralice měly několik šancí. Mohly ještě podle vás zahrozit nebo i vyrovnat?
„Měli šance, to ano. Hlavně ale Honza Vítek chytil penaltu. To bylo rozhodující. Je velký rozdíl hrát za stavu 0:0 nebo 0:1. Ta chycená penalta nás nakopla a pak padly ty dva góly. Taky si myslím, že nám ke konci docházely síly. Bylo jasné, že budou chtít snížit a budou útočit. Měli šance. Myslím si ale, že těch šancí neměli až tolik, a tak dobré, zas do tolika jsme je nepustili.“
