Bez přehánění se dá říct, že je duší FC Litrpool. Fotbalista TJ Sokol Otaslavice Erik Dreksler je jedním ze zakladatelů tohoto týmu malé kopané, který je i díky svému originálně vymyšlenému názvu známým a populárním účastníkem turnajů v menší odnoži fotbalu. Na otaslavickém Metle Cupu nechyběl Litrpool a s ním i Dreksler za uplynulou dekádu ani jednou, až do letoška třikrát postoupil do finále, leč pokaždé prohrál. Tentokrát to ale na čtvrtý pokus přece jen vyšlo. A a Erik coby kapitán vítězného FC neskrýval ve svém domácím prostředí ohromnou radost.
* Dá se říct, že jste se konečně dočkali a dokázali to?
„Přesně tak. Za minulých devět let jsme na Metle Cupu už třikrát postoupili do finále, ale tam vždycky dost smolně prohráli. Jednou 0:1, dvakrát po výsledku 0:0 až na penalty. Nikdy jsme tak v rozhodujícím utkání o titul nedokázali dát gól, což se tentokrát změnilo. Konečně jsme dosáhli na turnajový titul. Je to paráda.“
* Letošním ročníkem jste dlouho procházeli naprosto hladce, že?
„Ano, ve skupině i ve čtvrtfinále jsme pokaždé vyhráli hodně vysokým rozdílem, ale ne všechny zápasy byly tak jednoduché, jak napovídají výsledky. Třeba kluci z BVD hned v prvním střetnutí ze začátku dost vzdorovali, jenže pak jsme jim dali několik gólů rychle za sebou a oni odpadli. Což se pak opakovalo v některých dalších zápasech včetně čtvrtfinále. Každopádně jsme tady letos hráli fakt vynikající fotbal, řekl bych asi nejlepší za celých těch deset let. Hlavně zkušenostmi jsme teď měli hodně vyzrálý tým složený skoro ze samých starších hráčů tím, jak postupně stárneme.“
* Namále jste ovšem měli v semifinále proti AC Roma. Souhlasíte?
„Je to tak, v semifinále jsme byli jen kousek od vyřazení. Soupeř na nás vletěl, vysoko napadal rozehrávku a my jsme úplně přestali hrát náš fotbal. I tak se nám povedlo jít s trochou štěstí do vedení 3:1, ale pak kluci AC Roma tlačili, vyrovnali a mohli výsledek i otočit. My jsme si to velice zkomplikovali, naštěstí penalty jsme pak zvládli a postoupili.“
* Co finále s obhájcem trofeje Dobrochovem?
„Tam nám hodně pomohl rychlý vedoucí gól ze standardky, Domča Dolák to perfektně tečoval. Díky první trefě jsme se uklidnili, mohli hrát trpělivě zezadu a chodit do rychlých brejků, které nám do přestávky skvěle vycházely. Brankář Marek Mudrla celý turnaj výborně chytal, herně se nám dařilo, vhodně jsme se s klukama doplňovali a tvořili super partu. Po přestávce finálového utkání už se nám dařilo hlídat náskok, 4:1 tak vydrželo až do konce. Řekl bych, že jsme i byli o něco lepší. Zatímco Dobrochov měl jen dva kluky na střídání a asi mu víc docházely síly, my jsme mohli točit dvě kompletní pětky a energie nám vydržela celou dobu.“
* Měli jste letos nejsilnější mančaft ze všech deseti dosavadních ročníků?
„Těžko takhle říct, ale možná jo. Z původního FC Litrpool v roce 2016 jsem už zbyl pouze já, kádr se postupně obměňoval a nabíral zkušenosti. Tentokrát jsme dali dohromady fakt silnou sestavu, z níž sice na poslední chvíli jako obvykle vypadli dva kluci, ale narychlo se podařilo sehnat dvě výborné náhrady, nakonec v podstatě rozdílové borce. Mám velkou radost, že jsme všichni společně zlomili naše prokletí na Metle Cupu a dokázali v Otaslavicích vyhrát.“
* Měli jste největší motivaci?
„Tím, jak moc jsme tady chtěli konečně uspět a dojít až na vrchol, asi jo. I když třeba Dobrochov měl pro změnu velkou motivaci tím, že zde mohl vyhrát potřetí za sebou a dokonat tak zlatý hattrick. A myslím, že po celkovém vítězství toužil úplně každý ze zúčastněných týmů, minimálně polovina na něj mohla reálně pomýšlet. My jsme to však chtěli opravdu moc, šli si za tím a teď můžeme slavit.“
