Je vnukem výjimečného sochaře Jana Třísky, který v Prostějově zanechal neobyčejně velké množství svých krásných uměleckých děl. Třískova plastika Matěje Rejska na prostějovské radnici zaujala snad každého obyvatele Prostějova, lidé rovněž prochází kolem busty Jiřího Wolkera na básníkově rodném domě či bronzového pomníku Bedřicha Smetany ve Smetanových sadech u kina Metro. Oblíbené je i jeho sousoší na náměstí Padlých hrdinů a další. Přestože téměř celý život žije ve vzdálených severních Čechách, Jan Vimr se do Prostějova rád a s velkou nostalgií vrací. I díky tomu vznikl tento náš unikátní rozhovor.
* Je nějaké prostějovské dílo Jana Třísky, které máte obzvláště rád?
„Nejspíš dílo ‚Památce obětí krvavého dne‘ v parčíku poblíž Dony. Vždy na mne působilo velmi silně, i když asi nedokáži definovat proč. Dále pak truchlící žena na dědově náhrobku na prostějovském hřbitově.“
* Máte vztah i k nějakému dílu, které je mimo Prostějov?
„Jednoznačně a asi i přirozeně k sousoší dětí před školou v Konici, protože jsme se sestrou stávali dědovi modelem.“
* Nyní žijete ve vzdálených západních Čechách. Do Prostějova se však pravidelně vracíte. Co vás sem táhne?
„Do Prostějova jsme jezdili téměř každé prázdniny k babičce a dědovi z matčiny strany. Ti žili na Arbesově náměstí. Bývaly to krásné prázdniny, na které velmi rád vzpomínám. Od těch dob je Prostějov moje ‚srdcovka‘, určitě i díky určité nostalgii. Dnes máme v Prostějově velmi dobré známé, které čas od času navštěvujeme. Vždy je pro nás návštěva Prostějova velmi příjemná událost.“
* Váš tatínek byl synem Jana Třísky. Myslíte, že váš dědeček byl přísným tátou?
„Při našich návštěvách mi dědeček připadal spíše jako pohodář. Popravdě jsem ho nikdy neviděl se rozčilovat. Je pravda, že o jeho případné přísnosti jsem se se svým otcem nikdy nebavil.“
Více čtěte v tištěném vydání
