Ve světě i v České republice se neustále něco mění, často k horšímu. Jedna pozitivní skutečnost však zůstává už spoustu let neměnná: špičková mezinárodní výkonnost parašutistů Armádního sportovního oddílu Dukla Prostějov.
Ti trvale patří k absolutně nejlepším ve světovém měřítku, což potvrzují i skvělými výsledky během této sezóny včetně nedávného úspěchu na domácím evropském šampionátu v Klatovech. Na mnoho parašutistických témat jsme si povídali s hlavním trenérem ASO Dukla PV, kterým je řadu posledních roků Libor Jiroušek.
* Souhlasíte, že stabilně patříte do top mezinárodní špičky?
„Dá se to tak říct, ale co se týká mistrovství světa, odskočili v posledních letech nám i všem ostatním Číňané díky obrovskému zlepšení v individuální akrobacii. Dřív potřeboval kterýkoliv závodník z jakékoliv země aspoň deset až patnáct let, než se v téhle disciplíně postupně dostal mezi nejlepší. Před několika roky však nastoupili mladí Číňané – mnohdy ještě junioři – nadrilovaní v individuální akrobacii tak neskutečně, že rázem poráželi borce, co se na svou vynikající výkonnost propracovávali vlastně celou kariéru. V přesnosti přistání dokážeme Číně my i další bez problémů konkurovat, jenže když se to sečte s akrobacií do celkového pořadí, mají Číňané samozřejmě výhodu. Jinak je ovšem pravda, že dlouhodobě patříme k nejlepším na mezinárodní scéně, což potvrdilo nedávné mistrovství Evropy i výborný vstup do letošního Světového poháru.“
* Těžíte ze stability kádru, jehož složení se za uplynulou dekádu změnilo jen minimálně?
„Ano, je to tak. Pokud někdo výjimečně skončil, podařilo se kádr dvanácti závodníků doplnit o talentované mládí, takže složení našeho týmu zůstává poměrně dlouho stabilní tak, abychom mohli do závodů posílat dvě pětičlenná družstva. Jediný problém vznikl před dvěma roky i letos s Petrem Chládkem kvůli jeho zraněním, protože je součástí sestavy pro skupinovou akrobacii, kam při jeho zdravotních problémech musel naskočit někdo jiný. Uvidíme, jestli se Peťa stihne dát dohromady pro listopadové armádní mistrovství světa v Kataru. Jinak kluci zůstávají pořád zdraví a většina z nich drží velmi kvalitní výkonnost.“
* Součástí kolektivu je i velezkušený Jiří Gečnuk, který v sedmapadesáti letech sahal po titulu evropského šampiona mezi jednotlivci v mužské kategorii. Pamatujete něco podobného v historii klasického parašutismu?
„Náš sport je poměrně dlouhověký a dá se na top úrovni provozovat až do dost vysokého věku. Hlavně v přesnosti přistání, jež není tolik náročná na fyzičku a hodně v ní rozhodují právě zkušenosti. Proto bývají ve výsledcích nahoře docela často i veteráni kategorie Masters nad padesát let. Nejen náš Jirka Gečnuk, byť jeho letošní úspěchy v sedmapadesáti jsou samozřejmě svým způsobem unikátní, klobouk dolů. Člověk to v takovém věku musí zvládat jak pohybově a kondičně, tak psychicky, především ten každoroční tréninkový i závodní kolotoč. Což v řádu desítek sezón za sebou není vůbec jednoduché, zvlášť když má člověk třeba rodinu a děti. Záleží na individualitě každého, jak si s tím vším umí poradit. Jirka to evidentně zvládá skvěle, stejně jako třeba padesátiletý Hynek Tábor, který měl vynikající minulý rok.“
* Připadá mi, že výhodou Dukly Prostějov je, že na světové medaile v jednotlivcích umí dosáhnout více než polovina členů týmu, z čehož pak logicky těží i družstva. Je to tak?
„Ano, v mančaftu máme víc borců schopných vozit individuální medaile z mistrovství světa a Evropy i ze Světových pohárů. O Jirkovi Gečnukovi i Hynku Táborovi už byla řeč, před pár lety měl excelentní výkonnost Olda Šorf a například teď hodně vystřelil nahoru Bonifác Hájek. Záleží na momentální formě, sebevědomí i pohodě, taky pochopitelně na štěstí, které v našem sportu hraje svou roli s ohledem na počasí, povětrnostní podmínky. Každopádně klasický parašutismus je suverénně nejvíc obsazovanou disciplínou ze všech parašutistických, mezinárodních závodů se pravidelně účastní více než čtyřicet týmů a tím pádem ke dvěma stovkám jednotlivců. V takové konkurenci patřit mezi absolutní elitu je super a hrdí můžeme být hlavně na přesnost přistání družstev, v němž opakovaně vyhráváme světové i evropské šampionáty a závody Světového poháru. Týmovou sílu máme opravdu velkou, a v jednotlivcích většinou vždy někdo útočí na bednu podle toho, jak to komu z kluků zrovna sedne. Třeba Jirka mohl mít z nedávného ME v Klatovech hned dvě individuální zlata.“
* Jak to?
„O prvenství v přesnosti přistání se měl rozeskakovat s Italem, protože měli po skončení soutěže oba na děleném prvním místě stejný počet trestných centimetrů. V takovém případě vše vyvrcholí rozeskakováním, borci už dokonce byli v letadle, ale vedení italské reprezentace na poslední chvíli vše zrušilo. Bylo už totiž několik minut po oficiálním ukončení závodu, takže rozhodnutí Italů odpovídalo pravidlům, ale všechno to vyznělo hrozně divně. Navíc Jirka Gečnuk nezvykle pokazil první pokus v individuální akrobacii, kde se pak kvůli počasí další kola už nekonala. A pokud by v akrobacii odvedl svůj normální standard se slušným umístěním, mohl na Evropě zvítězit i v celkovém pořadí. Ale je to jen kdyby.“
Dokončení příští vydání, tj. ze dne 18. srpna 2025!
