S volejbalem začínala v Sokolově, odkud jako starší žákyně odešla do Českých Budějovic. Potom strávila blokařka Hana Makoňová šest roků v USA, načež se loni vrátila domů do České republiky. Sezónu byla v Přerově a v létě zamířila do týmu žen VK Prostějov, jehož se v šestadvaceti letech stala novou kapitánkou. Hanku jsme vyzpovídali po čtvrtečním přípravném duelu s UTE Budapešť (3:2).
* Co říkáte na dost výživný mezinárodní přátelák?
„Výživný tedy opravdu byl. (smích) My jsme takhle dlouhých pětiseťáků odehrály v dosavadní přípravě už několik, ten dnešní však byl asi nejdelší a nejvyrovnanější. Přesto si myslím, že jsme byly o něco lepší, akorát jsme se pak trochu přizpůsobily soupeři a udělaly chyby v koncovkách, což nás stálo ty dva sety. V tie-breaku tam pak bylo z naší strany ještě víc bojovnosti, takže jsme to nakonec urvaly. Každopádně šlo o přípravný zápas, který ukázal to dobré, co jsme zatím natrénovaly, a samozřejmě i nedostatky, na nichž ještě musíme pracovat. Za mě to celkově bylo parádní utkání, které nás výborně prověřilo, a navíc jsme jej vyhrály 3:2, což nás mentálně povzbudí.“
* Z mého pohledu mělo střetnutí až soutěžní náboj, bylo dost vyhecované a obě družstva chtěla hodně zvítězit. Souhlasíte?
„Ano, přesně takhle na mě zápas taky pocitově působil. Připadalo mi, jako bychom ani nehrály přátelák, ale spíš normální soutěžní utkání. Mělo vysokou úroveň a pro nás určitě velký přínos, prostě vydařený podvečer.“
* Měly jste zaděláno na jasný triumf 3:0. Neperete se zatím občas s problémy úspěšně dorážet slibně rozjeté sady?
„To je pravda, kouč o tom hned po utkání mluvil. Že když valíme a máme navrch, tak musíme soupeře hrnout pořád a nepolevovat. Což se nám opakovaně stává, a to je přesně jedna z věcí, na nichž potřebujeme zapracovat a zlepšit je. Jsme mladý tým, musíme být dravé od začátku do konce a tímhle zápasy urvat.“
* Hrajete spoustu přátelských mačů, včetně dvou turnajů jste jich absolvovaly už deset. Je dobré mít v přípravě tak zápasově nabitý program?
„Určitě jo. Potřebujeme co nejvíc hrát, protože jsme nově složený a mladý tým, musíme se sehrávat a všechno si zkoušet. A právě tak kvalitní i dlouhé přáteláky jako dnes nám k tomu nejvíc pomáhají. Abychom se posouvaly dopředu jak po herní, tak po mentální stránce. Hodně přípravných utkání proti různým soupeřům proto má pro nás velký přínos.“
* A myslíte, že se postupně zlepšujete?
„Řekla bych, že ano. Podle mě máme velký potenciál, tým plný šikovných holek. Teď jsme pořád ještě na začátku, ale když na sobě budeme dál všechny poctivě pracovat, tak věřím, že můžeme být ještě mnohem lepší.“
* Jak jste se vy osobně ocitla ve vékáčku?
„Po návratu z Ameriky jsem v Přerově měla poměrně dobrou sezónu, tak mi po ní zavolal pan Čada, jestli bych chtěla do Prostějova. Ten jsem jako malá holka hltala a sledovala, je to v novodobé historii jasně nejúspěšnější ženský klub ČR. Tím pádem pro mě šlo o moc hezkou nabídku, tak jsem si řekla, že to zkusím. Zase o laťku vyšší level, který mě může posunout dál ve volejbalové kariéře.“
* Šest let jste strávila v USA. Jaké to tam bylo?
„Parádní, nemůžu si na nic stěžovat. Jít do Ameriky bylo mé nejlepší rozhodnutí v životě, naučila jsem se tam výborně anglicky, velmi mě to posunulo volejbalově a taky lidsky, po mentální stránce. A navíc mám díky úspěšnému vysokoškolskému studiu dva tituly, takže super. Po návratu do Česka mám díky perfektní angličtině a všemu, co jsem se v USA naučila, před sebou spoustu možností i dál do života po skončení hráčské kariéry.“
* V Prostějově jste byla zvolena kapitánkou. Co to pro vás znamená?
„Určitě je to zodpovědnost, velká pocta i větší tlak, ale zatím jsem nemusela řešit nic zásadního. Tvoříme výborný a soudržný kolektiv podobně mladých hráček, rychle jsme se daly dohromady, skvěle si rozumíme a táhneme za jeden provaz, což je nejdůležitější. Víc kapitánských věcí k řešení určitě přijde až později během sezóny.“
* Jak vidíte ambice a potenciál vašeho mančaftu pro nejbližší soutěžní ročník?
„Jak už jsem řekla, potenciál máme podle mě obrovský. Jde jen o to, nakolik a jak rychle ho zúročíme a ukážeme na hřišti v soutěžních utkáních. Nějaké přesné cíle ohledně umístění bych ale vůbec neřešila. Musíme jít zápas od zápasu, snažit se hrát co nejlepší volejbal, maximálně bojovat o každý míč, užívat si to a zůstávat zdravé. Potom můžou ve vyrovnané konkurenci přijít i dobré výsledky.“
