Ve středu večer dal Bohunicím za první poločas čtyři krásné góly z křídla přímo do vzdálenější šibenice. Tedy přesně tak, jak to Martin Popelka umí. Po přestávce už dlouholeté opoře kosteleckých házenkářů střelba sice odešla, ale v závěrečném sedmičkovém rozstřelu dokázal šestadvacetiletý hráč oba své pokusy neomylně proměnit. Bohužel ani to k dalšímu pohárovému senza postupu nestačilo, s pořádnou dávkou štěstí se nakonec radoval nikoliv lepší Tatran.
* Jak moc mrzí extrémně smolné vyřazení po tak nadějném průběhu?
„Mrzí to fakt hodně, ten zápas jsme měli dvakrát nebo třikrát už skoro vyhraný. Přitom Bohunice jsou velice silné, patří do horní poloviny první ligy. Proto klobouk dolů před celým naším týmem, jak výborně jsme s nimi dokázali hrát. Ne že by vzájemné utkání bylo vyrovnané, vždyť my jsme skoro pořád vedli, chvílemi o čtyři pět branek! Tím víc je škoda nesmírně těsného vyřazení. Na druhou stranu jsme vypadli se ctí, zdviženými hlavami a po skvělém souboji vysoké úrovně, který si fanoušci jistě užili. Byť nám postupové vítězství o kousek uteklo.“
* Ještě sedm minut před koncem jste vedli 25:21. Co se pak stalo?
„Hosté na nás vytáhli obranu, a proti tomu se hraje fakt blbě, zvlášť když oni bránili až na půlce hřiště. My jsme se snažili přes tu vytaženou defenzivu nějak rozehrávat a chodit do náběhů, což se nám i docela dařilo, ale asi pak už chyběly síly při zakončení. Jako by nám trochu došla energie, přidala se i smůla, možná taky nervozita. Každopádně Tatran náš náskok smazal a těsně před koncem vyrovnal.“
* V úplném závěru normální hrací doby jste přesto dali vítěznou branku na 27:26, kterou však rozhodčí neuznali. Řekli vám proč?
„Až pět minut po té situaci se sudí obhajovali, že tam u faulovaného střelce byly kroky, a proto akci přerušili. Adam Albrecht však normálně vystřelil přes faul protihráče a žádné kroky rozhodně neudělal, ani náhodou. Spíš bych řekl, že se rozhodčí prostě upískli a tu akci zbytečně přerušili těsně předtím, než z té poslední střely padl gól. Strašná škoda, mohlo být rozhodnuto bez následného rozstřelu a postoupili bychom do třetího kola Českého poháru, což by byl super úspěch.“
* Jak jste viděl závěrečné sedmičky?
„Já osobně jsem oba své pokusy proměnil, i když na rovinu přiznám, že se mi třásly ruce. (smích) Proto dokážu pochopit, že další kluci byli taky hodně nervózní a své sedmičky v rozstřelu nedali, tohle nelze nikomu vyčítat. Byť u některých pokusů bylo vidět, že to chtěli mít rychle za sebou a zakončení bylo možná trochu uspěchané. Ale jak říkám, jsou to nervy a trošku lépe je ukočíroval soupeř. Přesto se nemáme vůbec za co stydět, naopak si z pohárové soutěže můžeme i přes nešťastné vyřazení vzít hodně pozitivního.“
* Ve druhé lize však zatím výsledkově strádáte. Kde spatřujete příčiny?
„Sešlo se víc věcí najednou, hlavně teda těžký los a početnější marodka. Hráli jsme s největším favoritem a pak proti dvěma celkům, které by se taky měly pohybovat úplně nahoře, k tomu nám opakovaně scházeli kvalitní hráči, tahouni. Přitom do pohárových zápasů jsme šli skoro kompletní, a právě v nich se nám podařilo ukázat, že i na hodně silné soupeře můžeme mít. Pokud nastoupili, tak nám dost pomáhali Luďa Piwko s Honzou Ševčíkem, což jsou vlastně prvoligové spojky a s nimi na hřišti se nám všem hraje výrazně líp. Zatímco bez nich samozřejmě hůř. Obzvlášť proti favoritům.“
* Teď už se v ligové soutěži potřebujete nutně chytit, že?
„Ano, přesně tak. Chce to přenést pohárovou kvalitu i do druhé ligy, což věřím, že v plnější sestavě bez tolika absencí hned v neděli vyjde. A doma Ivančice jako dalšího silného soupeře porazíme, tím třeba rozjedeme nějakou bodovou sérii.“
