Mnohým fanouškům prostějovského volejbalu, ale i nezaujatým divákům ve středečním podvečeru pozitivně vyrazila dech. Bára Abendroth obyčejně tráví soutěžní zápasy na lavičce, jen občas na chvíli prostřídá a dlouhodobě plní roli nenápadné náhradnice, klasické druhé nahrávačky.
Ve střetnutí evropského Challenge Cupu proti Apeldoornu však jako střídající zanechala hlubokou, a nutno říct vynikající stopu. Zahrála totiž famózně a lví měrou přispěla k výsledkovému obratu z 1:2 na 3:2 ve prospěch vékáčka.
* Jaké pocity jste měla při svém naskočení do duelu v jeho pozdní fázi a za nepříznivého vývoje?
„Hodně smíšené, protože to pro nás bylo velmi důležité utkání a prohrávaly jsme. Po pravdě to však s nervozitou nebylo zdaleka tak hrozné, jak bych asi čekala. Nervy jsem sice měla, ale jen trochu. Akorát na servis jsem si ze začátku po mém nástupu na hřiště moc nevěřila, třetí set nic moc. Až ve čtvrtém setu a v tie-breaku jsem se i na podání už cítila dobře.“
* No ve čtvrté sadě jste tam měla extrémně dlouhou sérii bodů právě na podání. Pomohla vám?
„Docela jo. Potvrdilo se, že poslední dobou jsem si na servisu dost jistá a věřím si. Jen jsem se potřebovala dostat do zápasu, a jakmile se mi to povedlo, už jsem se cítila v pohodě.“
* Co říkáte celkově na dlouhé a dramatické střetnutí?
„Byl to fakt velký boj, navíc hodně nahoru – dolů. Ani z jedné strany neměl výkon takovou jistotu, proto se průběh často měnil, oba týmy měly větší herní výpadky. Já jsem doufala, že to nakonec lépe zvládneme my, což se podařilo. Hlavně jsme měly dobrou přihrávku, na ní to holky ustály fakt výborně.“
* Čím si vysvětlujete ty obří výkyvy ve hře z obou stran?
„Ony hrají trochu jiný styl volejbalu, hlavně jinak brání než týmy v české extralize, na které jsme zvyklé. To byla jedna věc, a ta druhá podle mě, že hrají fakt velice rychle. I s tím jsme někdy měly větší problémy, na druhou stranu jsme jim problémy svým volejbalem dělaly také my.“
* Souhlasíte, že pokud jste se dostaly do laufu, tak byl váš výkon skvělý?
„Ano. Moc spokojená jsem byla s tím, že jsme dokázaly ubránit i hodně těžké balóny a pak z nich úspěšně zaútočit. Vítězně jsme tím zakončovaly dlouhé výměny, což nás zvedalo hodně nahoru a pomáhalo. Myslím si, že právě díky tomu nejvíc jsme nakonec vyhrály. Taky nesmím zapomenout na výborné publikum, hlavně ty malé holčičky, které pořád hlasitě i neúnavně povzbuzovaly a často tím roztleskaly ostatní fanoušky, celé hlediště. Za podporu moc děkujeme.“
* Celý tie-break jste ztrácely, místy až čtyři body, ještě v závěru 11:13 i 13:14. Co rozhodlo ve váš prospěch?
„Naše zlepšená obrana a to, že jsme v rozhodujících chvílích nepolevily na servisu ani v útoku.“
* Jaké dojmy si ze zápasu odnášíte, když se vám povedlo natolik výrazně přispět k vítězství?
„Jsem šťastná, že jsem mohla takhle pomoct týmu. A nejvíc šťastná jsem za to, že právě jako tým jsme tohle těžké utkání zvládly, vydržely společně hrát i bojovat až do vítězného konce. Jakmile některé z nás něco nevyšlo, ostatní ji podržely a podpořily. Právě tohle kolektivní pojetí v super partě hrozně moc pomáhá.“
* Co postupové šance do venkovní odvety?
„Dneska jsme poznaly, že na to máme a Apeldoorn můžeme porazit. Venku to samozřejmě bude o něco těžší, soupeř se ve své domácí hale bude moci opřít o vlastní fanoušky. Přesto věřím, že na Dynamo máme a je v našich silách ho vyřadit. S tím do Nizozemska poletíme.“
