Necelých jedenáct měsíců vedl prostějovské fotbalisty Jozef Weber, který po dohodě s klubem skončil na střídačce po patnáctém podzimním kole. „Ten konec mohl být lepší, ale celkově to bylo docela příjemné období,“ ohlédl se za prostějovskou štací Jozef Weber.
* Jak vnímáte své končící angažmá?
„Až na ten závěr to bylo fajn. Přišel jsem na začátku roku s tím, že potřebujeme tým zachránit ve druhé lize. To se povedlo. V létě se sestavu podařilo obměnit. Tým se okysličil a omladil. V tomto směru se udělalo hodně práce. Dnes je tady kádr, který má nějakou budoucnost, uvidíme, jak to bude dál.“
* Na nějaké větší hodnocení asi ještě nebyl čas. Kdybyste přesto měl možnost vrátit čas, udělal byste něco jinak?
„To se dá udělat vždycky. Teď už je ale zbytečné o tom přemýšlet. Pochopitelně jsem se snažil pracovat co nejlépe, aby se týmu dařilo. Někdy to vyjde, jindy se to úplně nepodaří. To je fotbal a konec konců i celý život.“
* Vstup do podzimu nebyl špatný, souhlasíte?
„Začali jsme docela dobře, i výkony byly poměrně slušné. Snažili jsme se hrát rychle dopředu, docela to šlo a s každým zápasem to bylo lepší. Pak přišly komplikace, protože nám rychlostní typy vypadly. Radek Lehovec se zranil, z kádru vypadl Alyiu Imrana. To jsou věci, se kterými jsme si měli poradit, bohužel se to nepodařilo.“
* To byly hlavní důvody, proč se týmu přestalo dařit?
„I kvůli tomu nám spadl řetěz a přišel útlum. Nebyli jsme schopni dát dostatečný počet branek, což ale nevyčítám jen útočníkům. V dnešní době všichni brání a všichni útočí. Je to práce celého týmu. Nemůžu říct, že kluci špatně pracovali. Snažili se. V posledních zápasech ale byla vidět i křeč, nešlo nám to.“
* V klubu vše fungovalo bez problémů?
„Z tohoto pohledu bylo všechno v pořádku. Prostějov je menší klub, takový rodinný. Veškerá jednání byla férová. Co jsme si řekli, to platilo. Na angažmá budu rád vzpomínat. I konec byl korektní a na úrovni. Není nic, na co bych si mohl stěžovat. Škoda jen, že to nebylo delší.“
* Cítil jste v závěru podzimu tlak na vaši osobu?
„To ani ne. Žádná ultimáta tam nebyla, všichni dělali maximum, abychom se zvedli. Sám jsem se snažil o tom nepřemýšlet, protože jsou věci, které člověk neovlivní. Stačí, že se člověk trápí tím, že se nedaří, hledá cesty, jak to zlomit. Pak přišel konec, to se stává.“
* Jaké budou vaše další fotbalové cesty?
„Je to všechno hodně čerstvé, na takové myšlenky nebyl prostor. Nejdříve je třeba ukončit končící angažmá technicky. Pak bude čas si sednout a zamyslet se, co bude dál. Nějak bude. Na fotbale i v Prostějově se určitě zase uvidíme.“
