Pokud byste mezi prostějovskými volejbalistkami hledali hráčku s nejstabilněji vysokou výkonností v dosavadním průběhu tohoto soutěžního ročníku, nepochybně byste dospěli ke jménu Tereza Slavíková. Sedmadvacetiletá odchovankyně VK se do hanáckého klubu letos vrátila po delší době – a hned se stala jeho velkou oporou na postu libera, zároveň i jedním z tmelících prvků v kabině. Během zápasově volného týdne jsme Terku požádali o trochu obsáhlejší ohlédnutí za zatím absolvovanou první částí sezóny 2025/26.
* Vstup do nového ročníku byl z vaší strany po výsledkové stránce dlouho až nečekaně vynikající. Nebyla jste tím překvapená?
„Upřímně jsem překvapená asi trochu byla, a to příjemně. Ale řekla bych, že se ukázala práce, kterou jsme odvedly v celé přípravě. Od začátku jsem říkala, že máme sice mladý, ale dobrý tým, a naše vítězství v úvodu sezóny byla zasloužená.“
* Líbilo se mi, že i když jste měly herní výkyvy, tak jste je dokázaly překonávat a vítězit. Čím to?
„Podle mě nejvíc týmovostí, kolektivním duchem a dobrou partou, kterou s holkama máme. Tímhle jsme zvládaly překonávat horší momenty a v prvních pěti zápasech se nám tak vždy podařilo vyhrát, když většina těch utkání byla z naší strany herně dobrá. Navzájem si pomáháme na hřišti i mimo něj, což je moc důležité.“
* V DATART extralize jste porazily venku Ostravu 3:1, doma Přerov 3:2, venku Olomouc 3:0 a doma NVC 3:0. Bylo z těchto střetnutí nejtěžší derby se Zubřicemi?
„Řekla bych, že každý z těch zápasů byl něčím náročný. Hned ten první v Ostravě nejvíc tím, že šlo o soutěžní premiéru nové sezóny. Ale je pravda, že Přerov má letos hodně kvalitní družstvo a z úvodních čtyř soupeřů byl pro nás asi tím nejtěžším.“
* Zmínila jste vstupní duel na ostravském hřišti, odkud jste se do Prostějova vrátila. Jaký byl pro vás tenhle souboj?
„Takový nostalgický. V Ostravě jsem byla dva roky, které se mi docela povedly, a návrat tam hned v prvním extraligovém kole tak měl pro mě svůj náboj, byl zajímavý. Cítila jsem se však trochu jinak, než když jsem jako hráčka jiného klubu nastupovala k utkáním tady v Prostějově. Kde jsem doma a mám tady ke všemu osobně blíž.“
* V evropském Challenge Cupu jste narazily na věkově ještě mladší Apeldoorn. Co ve vás zanechaly vzájemné bitvy?
„Domácí zápas byl hodně nahoru – dolů, dost jej rozhodovaly chyby a kdo měl zrovna lepší servis. Troufám si říct, že po tomhle prvním utkání jsem pevně věřila, že Apeldoorn vyřadíme, byť jsme vyhrály jen těsně 3:2. Říkala jsem si, že soupeřky jsou fakt velice mladé, i v odvetě budou dělat spoustu chyb a my toho využijeme. Ony však doma ve své velké hale hrály úplně jinak než u nás, mnohem lépe. Asi měly víc sebevědomí, od začátku naskočily do druhého zápasu skvěle, tlačily nás a my jsme úplně nezachytily jejich vysoké tempo.“
* Přesto odveta na Dynamu nebyla nijak výrazně jednoznačná. Nakolik mrzelo rychlé vypadnutí z Evropy?
„Je pravda, že výsledek nevypadal tak jasně, všechny tři sety jsme prohrály okolo dvaceti bodů. Soupeřky ale skoro pořád vedly, a hlavně nám uprostřed každého setu vždy utekly na větší rozdíl poté, co my jsme udělaly sérii chyb. A tuhle ztrátu jsme pak pokaždé marně naháněly, dotáhnout se nám už nikdy nepodařilo. Porážky 0:3 i vyřazení byla samozřejmě velká škoda, mrzelo nás to moc. S holkama jsme si však řekly, že musíme jít dál a tím víc se teď můžeme soustředit na extraligu i Český pohár, kde chceme postoupit do semifinále.“
* Hned druhý den po návratu z Nizozemska jste nastoupily v Brně proti Šelmám. Jak jste viděla tamní střetnutí?
„Tohle se sešlo dost blbě. Z Holandska domů jsme cestovaly skoro celý pátek poté, co jsme předchozí den dohrály zápas velice pozdě a šly spát až po půlnoci, spánku bylo navíc málo. A jít po tomhle všem na velmi silné Šelmy, navíc venku a po zpětném přechodu z balónů Mikasa na Galovky bylo opravdu těžké. Dopředu jsme s tím počítaly, ke všemu se přidalo ještě to, že některým holkám nebylo kvůli nemoci úplně dobře. Každopádně Šelmy pak v utkání ukázaly své kvality i zkušenosti, 3:0 nás porazily zaslouženě. My jsme znovu vyrobily řadu chyb a nezatlačily je servisem, rozhodly zmíněné zkušenosti.“
* I přes dvě poslední prohry s nulou, dá se start tohoto ročníku celkově hodnotit pozitivně?
„To určitě jo. Kdybychom od začátku sezóny nehrály dostatečně dobře, mohly jsme klidně mít tři porážky hned ze tří úvodních zápasů a situace by byla úplně jiná než teď, mnohem horší. Místo toho máme v extralize dost nasbíraných bodů, což je super, dobrý vklad. Před sebou ale máme docela těžký program, hlavně nejbližší utkání doma proti silnému Liberci, který zatím prohrál taky jen se Šelmami. Potom jedeme dvakrát za sebou ven, nejdřív do Prahy za Lvicemi a potom do Frýdku-Místku, přičemž česká liga teď vypadá velmi vyrovnaně, každý může porazit každého. Proto se pořád snažíme co nejlépe trénovat, abychom byly dobře připravené. Každé vítězství i urvaný bod se počítá.“
* Jak nepříjemné je pro mančaft vážné zranění Elen Jedličkové?
„To je pochopitelně velká smůla a rána jak pro nás, tak hlavně pro Elen. Její dlouhodobé zranění znamená velkou ztrátu, protože byla oporou na blokařském postu, a navíc i týmovou lídryní z hlediska pozitivních emocí na hřišti. Na to, jak je Elen ještě mladá, má už docela hodně zkušeností a je herně vyspělá. Z její ztráty se prostě musíme otřepat a nějak tu situaci překonat.“
* Nakolik jste zatím spokojená sama se sebou?
„Pořád u sebe vidím nějaké nedostatky, ale celkově se po návratu do Prostějova cítím tady doma moc dobře. I s holkama nám to myslím sedí skvěle, máme super kolektiv. Věřím, že herně je to z mé strany zatím docela dobré, a udělám maximum, aby to tak dál vydrželo. A třeba jsem se ještě zlepšovala. Chci, aby se o mě holky mohly opřít, spolehnout se na mě. Rozhodující přitom jsou týmové výkony, abychom fungovaly všechny společně.“
* Obranu hodně a často i hlasitě řídíte, berete dost na sebe, že?
„Přesně tak. Já mám ráda dirigování v obraně a když jsem sebevědomější, jde to většinou ruku v ruce i s výkonem, který je pak lepší. Samozřejmě přijdou i horší dny a zápasy, ale mám už dostatek zkušeností, abych se vyhnula nějakému delšímu špatnému období. Budu na sobě každý den poctivě pracovat a snažit se co nejvíc pomáhat týmu.“
* Co očekáváte od nadcházejícího televizního šlágru s Duklou?
„Myslím si, že šance jsou padesát na padesát. Liberec je hodně dravý a kolektivní, stejně jako my. Nejvíc se opírá o univerzálku Simonu Jelínkovou, která letos hraje bravurně. Podle mě úterní zápas rozhodne, kdo v něm dokáže vyvinout větší tlak, udělá méně nevynucených chyb a předvede celkově lepší výkon.“
