Většina z nás si nedokáže představit, že by opustila rodnou hroudu a za svůj domov si zvolila místo tisíce kilometrů vzdálené. Najdou se ale tací, které osud zavane na místo, které si zamilují a usadí se tam natrvalo. To se přihodilo i Michaele žijící už přes pětadvacet let ve Španělsku. Domovem prostějovské rodačky se stalo hlavní město Madrid. Přiblíží nám nejen zemi, ale i zvyky, které se tam během vánočních svátků drží.
* Jak jste se do Španělska dostala?
„Studovala jsem filozofii na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 1998 už sem měla skoro hotovo, zbývalo dopsat diplomovou práci, když mi kamarádka nabídla možnost léto strávit ve Španělsku. Tedy ne na dovolené, ale prací v pizzerii. Doma to nebylo nic moc, peníze jsem potřebovala, a tak jsem si řekla, že do toho půjdu. Složila jsem státnice a vyrazila na cestu do letoviska Benidorm na pobřeží Costa Blanca. Letní sezóna byla náročnou školou, vedro, tisíce turistů, ruch. Ale moc se mi tam líbilo, byla to velká škola. Protože jsem měla promoci až v půlce října, pobyt jsem si prodloužila. Jela jsem se do Španělska odreagovat, vydělat peníze, promrskat španělštinu. Chlapa jsem nehledala, a vůbec by mě nenapadlo zůstat tam natrvalo. Jenže chlap se našel.“
* Proč jste zůstala?
„Nikdy jsem nechtěla žít mimo Českou republiku. Mám to u nás moc ráda, mám tu rodinu, skvělé kamarády. Kvůli moři také ne, je prima, ale já jsem spíš na kopečky. Kvůli středomořské kuchyni? Chutná mi, je zdravá, ale dokážu žít i bez ní. Kvůli slunnému podnebí? No, je jistě výhodou, ale všeho moc škodí. Ale... Jediný důvod, proč žiju ve Španělsku už přes dvacet pět let je on, můj pan vtipný, zodpovědný, ochotný, milující, respektující, a navíc skvělý táta našich dětí. S Juanem, kterému říkám Jeníčku, jsme byli napřed kamarádi a spolubydlící no a pak se to zvrtlo. Svatbu jsme měli do roka a první syn přišel na svět o další rok později.“
* Kde pracujete?
„Prošla jsem několik zaměstnání od restaurace a pizzerií po realitku, kde jsem byla asi deset let. Jenda pracuje celou dobu v přístavu, kde má na starost luxusní jachty. Slovo dalo slovo a poté, co odrostl náš druhý syn, začali jsme podnikat spolu. Dnes zajišťujeme majitelům lodí plný servis – Honza je přes technickou stránku, já materiální a také mám na starost obstarání personálu. Práce, která nás oba naplňuje a baví.“
* Netáhne vás to domů?
„Asi rok jsem si zvykala na skutečnost, že jsem tady napořád. Ale díky Honzíkovi a častému kontaktu s blízkými se mi tady žije moc hezky a vzdálenost nepociťuji. Honzík by u nás měl problém najít práci, je sluneční člověk a v zimě by zmrzl. Z brzké tmy by měl nepochybně deprese. Navíc kluci už zde mají své a určitě by s námi do Česka nešli. Takže ne, s touhle variantou nepracuji.“
Více čtěte v tištěném vydání
