Ve čtvrtečním přípravném utkání nastoupil od první minuty. Navíc na hřišti, které zná jako své boty, a proti celku, kde strávil celou svou mládežnickou kariéru. O to více se chtěl v duelu proti „své“ Sigmě Olomouc ukázat, což se mu také podařilo. Tomáš Zlatohlávek hrál aktivně, hledal si prostory, často se zapojoval do kombinace a poctivě pomáhal i středové řadě směrem dozadu. V posledních sekundách první půle si navíc sám založil akci, kterou následně gólově završil. Také se však ocitl u druhé obdržené branky eskáčka, kterou bere na sebe.

* Jak pohlížíte na přátelské utkání sehrané v reprezentační pauze na půdě prvoligové Sigmy?

„Bohužel se nám zápas nepovedl výsledkově a prohráli jsme. Myslím si však, že celkově jsme podali dobrý výkon, který zapadá do našich dvou jarních zápasů v lize, kde bylo daleko podstatnější, že jsme je zvládli výsledkově. Za výkon se snad stydět nemusíme, a i přes porážku bych zápas hodnotil kladně.“

* Pojďme se ještě vrátit k vaší brance těsně před poločasem, jak jste ji sám viděl?

„Tam jsme využili zaváhání soupeře na středu hřiště, kde jsme se dostali k míči. Já jsem se na půlce dostal k míči a viděl jsem, že bychom z toho mohli jít do přečíslení tři na dva, tak jsem chtěl rychle navést míč. Čekal jsem pak, až na mě vystoupí obránce a poslal jsem to Kubovi Kopřivovi do lajny. Ten zkušeně počkal a vrátil mi míč skoro před prázdnou branku, kde už jsem neměl zase tak složitou úlohu a míč se mi podařilo uklidit do branky.“

* U druhé inkasované branky jste se objevil u propadnutého míče. Chtěl jste ho zpracovávat nebo jste ho jen netrefil?

„To byl hodně smolný moment, já jsem upřímně vůbec nečekal, že míč může až takto propadnout přes houšť těl. V tu chvíli jsem sám nevěděl, co s míčem udělat a zamotal jsem se do svých myšlenek. Měl jsem to prostě jen odkopnout a mohl být klid. Tak mi míč přeskočil nohu a propadl až k Zifimu (Pavel Zifčák - pozn. red.), a ten už si s tím věděl rady. Řekl bych, že částečně smůla. Branka jde za mnou.“

* Hrál jste proti svému mateřskému celku. Přestože se jednalo o přátelské utkání, jistě byla o to větší motivace. Došlo i na popichování?

„O motivaci je postaráno v každém zápase, o tom nemůže být ani řeč. Já jsem hlavně rád, že jsem mohl nastoupit a podařilo se mi vstřelit i branku. A motivace, když nastupujete relativně proti svým, tam je také i trošku jiná. Nedá se říct, že větší, ale odlišná. Co se týče nějakého popichování, tak to neprobíhalo, ale s kluky jsme se před zápasem pozdravili, po něm jsme si i řekli pár slov a popřáli si štěstí.“

* Na konci zápasu jste byl ošetřován, odnesl jste si ze zápasu zranění?

„Ne, jednalo se pouze o křeče, dostal jsem ji do levého lýtka a nebylo to moc příjemné. Už jsem pak nemohl pokračovat, cítil jsem, že mě to nadále táhne. Ale náš realizační tým i masér se o mě postarali a mělo by to být v pohodě.“