Pět zápasů ve třech dnech odehrála na úplný závěr sezóny Nela Jasečková. Mladá smečařka nejprve pomohla béčku VK ovládnout kvalifikaci o příští ročník první ligy žen, což obnášelo čtyři víkendové duely v Národním sportovním centru PV v roli opory základní sestavy. O den později pak brzy naskočila z lavičky do odvety série o pátou příčku DATART extraligy, v níž možná trochu nečekaně táhla A-tým prostějovských volejbalistek za potřebným triumfem v samotném utkání i v následném zlatém setu.
* Jak hodnotíte odvetné střetnutí s Ostravou?
„Utkání jsme velice dobrým výkonem vyhrály 3:0, pak se šlo do zlatého setu a ten jsme urvaly těsně 16:14. Což ukazuje, jak to bylo až do poslední chvíle vyrovnané. Nám nezbývalo nic jiného než zvítězit jak v odvetném zápase, tak v tom zlatém setu. A to se povedlo skvěle. Jsme moc rády, že končíme na pátém místě, což pro nás bylo po nevydařeném čtvrtfinále s Frýdkem velice důležité.“
* V čem byl největší rozdíl, že jste v porovnání s nevydařeným soubojem na severu Moravy hrály tentokrát tak výborně?
„Rozhodně v tom, že jsme dělaly míň chyb v útoku, těch jsme v Ostravě nasekaly strašně moc. S tolika útočnými chybami tam ani nešlo vyhrát. Dneska jsme zakončení hodně zlepšily, a i když jsme zase dost kazily servis hlavně v prvních dvou setech, celkově byl náš výkon výrazně kvalitnější než minule.“
* Neměla jste přesto obavu, že po hladkém vítězství 3:0 nemusíte zvládnout ošidný zlatý set?
„Ten samozřejmě bývá hodně nevyzpytatelný. Ve zlatém setu je to velice rychlé, hrajete vlastně tie-break do patnácti bodů. A určitě mohlo hrozit, že po jasné výhře podlehneme dojmu, že už je hotovo, což vůbec nebylo. Naštěstí jsme ale udržely maximální koncentraci a znovu šly naplno od stavu 0:0, celou odvetu se nám tak povedlo vítězně dohrát. I když to bylo velice těsné.“
* Jak jste se na hřišti cítila po čtyřech víkendových střetnutích v prvoligové kvalifikaci?
„Bylo to hodně náročné, ale musela jsem se kousnout, zvládnout to v hlavě. Potom už to šlo, i když jsem vlastně zase hrála na jiném postu než předtím celý víkend. V kvalifikaci jsem nastupovala jako smečařka, zatímco dnes jsem tam naskočila na univerzál. Naštěstí jsem to nějak zvládla, můj výkon snad nebyl špatný. Hlavní je, že jsme vyhrály a skončily v extralize aspoň páté.“
* Máte radost i z úspěchu ve zmíněné kvalifikaci o první ligu, byť jste v tomto ročníku za béčko vůbec nenastupovala?
„Je pravda, že za B-tým jsem během sezóny nehrála ani jednou. Před kvalifikací nám však s dalšíma holkama z áčka bylo řečeno, že je potřeba béčku pomoct a posílit ho, protože mládežnické hráčky mají současně extraligu kadetek v Praze. Proto jsme do těch kvalifikačních utkání skočily s tím, že zkusíme první ligu udržet, což se povedlo. S holkama mě to bavilo, pro nás tři s Bárou Abendroth na nahrávce a Luckou Zapletalovou na smeči šlo o úplně jinou roli než v áčku, kde většinou jen prostřídáváme. Tady jsme musely celý tým táhnout, a máme velkou radost, že jsme to společně s juniorkami zvládly. Že se povedlo prvoligovou soutěž zachránit.“
* Pojďme zpět k áčku. Jak hodnotíte celou sezónu z týmového hlediska?
„Po vydařené základní části jsme asi čekaly, že postoupíme do semifinále. Většinu DATART extraligy jsme hrály dobře a držely se nahoře v tabulce, ale někdy v únoru přišla nějaká puklice. Trochu nás pohltila a dál nám to potom už moc nešlo, zdaleka ne tolik jako předtím. Čtvrtfinálové vyřazení Frýdkem-Místkem samozřejmě moc mrzí, zároveň však sezónu můžeme hodnotit i kladně. Máme stříbro z Českého poháru, ve kterém jsme hrály skvěle, hlavně na závěrečném turnaji Final Four včetně jen těsně ztraceného finále proti favorizovaným Šelmám Brno. Tohle byl pro náš mladý tým velký úspěch, navíc ani vybojované páté místo v extralize není úplně špatné. I když jsme chtěly útočit na medaili.“
* A jaký byl uplynulý ročník pro vás osobně?
„Tím častým střídáním postů mezi smečí a účkem to nebylo úplně takové, jak jsem si představovala, ale hlavní je, že jsem pomohla týmu. Volejbal je kolektivní sport a nejdůležitější ze všeho je hrát pro tým, takže asi tak.“
