Nevděčnou roli následníka veleúspěšného kouče prostějovských volejbalistek Miroslava Čady zvládl v prvním roce na ostře sledovaném postu se ctí. Nový hlavní trenér Petr Zapletal dovedl ženy VK během své premiérové sezóny ve vedoucí funkci k cennému stříbru v Chance Českém poháru a k páté pozici v DATART extralize ČR. Uplynulý ročník 2025/26 teď zhodnotil v obsáhlém rozhovoru, my dnes přinášíme jeho dokončení.
* Jak hodnotíte vystoupení v evropském Challenge Cupu, kde jste vypadli hned v prvním kole s nizozemským Apeldoornem?
„Úvodní zápas doma jsme odehráli dost s výkyvy, bylo to takové nahoru – dolů. Přesto se nám povedlo zvítězit 3:2 a zjistili jsme, že se s Dynamem dá hrát. Proto jsme do Nizozemska k odvetě jeli poměrně optimisticky s tím, že zabojujeme o postup. Nicméně nás docela smetlo tamní bouřlivé publikum, velká hala byla skoro plná hlučných fanoušků s bubny a trumpetami, naše holky na tohle nejsou úplně zvyklé. I tak jsme přes horší přihrávku dokázali vcelku vyrovnaně držet krok, ale ve druhé půlce každého setu nám soupeř vždy utekl o víc bodů a tuhle ztrátu jsme pak už nikdy nedohnali. Než jsme se tak pořádně zorientovali, bylo po utkání. Apeldoorn postoupil zaslouženě, pro náš mladý tým to byla cenná mezinárodní zkušenost.“
* Nejcennější z uplynulé sezóny je rozhodně stříbro v Chance Českém poháru. Za jak velký úspěch tohle považujete?
„Jak už jsem řekl, mnohem větší radost by samozřejmě zavládla, kdybychom celou soutěž vyhráli a získali trofej. Zvlášť v poháru, kde se vlastně počítá jen vítězství. Na druhou stranu mě moc potěšily skvělé výkony, které jsme během celého závěrečného turnaje Final Four v Českých Budějovicích předvedli. Určitě to byl vrchol naší sezóny, tamní dva dny se nám herně opravdu moc povedly. Holky velice bojovaly, dařilo se jim, v semifinále parádně vyřadily silný Liberec a ve finále byly kousek od vítězství nad favorizovanými Šelmami Brno. A kdyby se nám nezranila Terka Slavíková, tak kdo ví, jak by to nakonec dopadlo.“
* V DATART extralize jste skončili pátí v důsledku čtvrtfinálového vyřazení Frýdkem-Místkem. Neupletl si mančaft sám na sebe bič tím, jak se celou základní část pohyboval v tabulce nahoře a dostal se do role favorita?
„Je to možné, i když hráčkám pochopitelně do hlav nevidím. Už během sezóny se mě lidé ptali, jak je možné, že většinu extraligových utkání zvládáme výsledkově tak skvěle a pak najednou doma prohrajeme s Ostravou 0:3 nebo s KP Brno 1:3. Odpovídal jsem jim, že my sice opakovaně vítězíme, ale většinou po dost vyrovnaných zápasech. A že občas na náš mladý tým prostě přijde větší výpadek, proto ty nečekané domácí porážky. Zde je však potřeba říct, že extraliga byla v uplynulém ročníku nesmírně vyrovnaná, mezi námi a družstvy na pátém až desátém místě reálně nebyl nijak velký výkonnostní rozdíl. Zvlášť poté, co se nám dost brzy zranila Elen Jedličková, a hlavně pak koncem února Terka Slavíková. Do play-off jsme tudíž šli jako mančaft, který sice má o spoustu bodů víc než Frýdek, ale ten se naopak během sezóny hráčsky posílil. A tím pádem jsme ve čtvrtfinále narazili na soupeře, jenž byl v tu dobu s námi herně vyrovnaný. Navíc měl výhodu, že jako papírový outsider jen mohl a necítil žádný tlak, zatímco my coby favorit jsme museli. A tahle tíha na holky asi dost dolehla především v rozhodujícím pátém střetnutí, které jsme doma nezvládli. Sokol táhly celou sérii Karolina Legień, Veronika Strušková, Noa De Vos, Selin Salim či Denisa Dedek, naopak my jsme se v závěru dostali až do křeče, spíš se trápili.“
* Ceníte si alespoň toho, že po velkém zklamání ve čtvrtfinále se následně podařilo vybojovat pátou pozici?
„Přesně tak. Vyřadit oslabenou Olomouc sice byla povinnost, ale potom jsme šli na velice dobrou Ostravu, navíc nám nevyšel první vzájemný zápas na jejím hřišti. Proto mám radost, jak výborně jsme pak zvládli domácí odvetu včetně zlatého setu. Tady se právě ukázalo, jak obrovský přínos pro tým má Slavča. Po zranění se vrátila do sestavy a jakmile se do toho dostala, tak hrála skvěle, na přihrávce i obranou v poli nás ohromně držela. Stejně jako svou přítomností na hřišti. Maximálně zabraly také všechny další hráčky a páté místo jsme vydřeli. Za mě to určitě není nijak vyloženě špatné umístění v kontextu toho, s jakými problémy jsme se během sezóny potýkali. Že se zranily Elen s Terkou, že jsme měli obrovské problémy s nahrávačkou Viky Deisl a že univerzálka Dezi Madan odtrénovala z různých důvodů sotva polovinu toho, co celkově měla. Samozřejmě jsme i tak toužili po extraligové medaili, když už jsme po nadstandardně zvládnuté základní části byli třetí. Bohužel to však vzhledem k vyrovnanosti soutěže objektivně nevyšlo, konečná pátá příčka je realita. Z mého pohledu žádný velký neúspěch.“
* Co vás na uplynulé sezóně nejvíc potěšilo a zklamalo?
„Zklamaly mě zahraniční posily, protože jsme od nich očekávali mnohem víc. Já osobně jsem nejvíc bojoval s rakouskou nahrávačkou Victorií Deisl, která byla po zranění kolena pohybově limitovaná, a navíc měla nahrávačsky naučené něco, co navzdory mým neustálým požadavkům či radám odmítala změnit. Na mysli mám hlavně to, že skoro pořád nahrávala jen před sebe na obě smečařky, jež tím byly v obrovské útočné permanenci, zatímco za hlavu do zóny dva na univerzálku nenahrávala téměř vůbec. Tuhle naučenou strojovost se mi vůbec nedařilo odbourat a trpěla tím hra celého týmu, zejména našeho kubánského účka Dezirett Madan. Ta se navíc většinu roku potýkala s různými problémy převážně zdravotního charakteru, méně trénovala i hrála zápasy, dostat ji do nějaké lepší formy bylo hrozně složité. Radost mi naopak dělalo, že mančaft přes tyhle potíže dokázal hrát většinu soutěžního ročníku velice dobře a s danými handicapy se uměl vypořádat. Smečařky zvládaly extrémní porce útoků, spoustu utkání jsme kolektivně vybojovali.“
* Nakolik se tým změní v letní pauze směrem k příštímu ročníku?
„Realizační tým zůstane pohromadě, tam by k žádným zásadním změnám dojít nemělo. Co se hráčského kádru týče, ten se částečně obmění i v kontextu toho, o čem jsem mluvil při svém hodnocení. Přesná jména však zatím neřeknu, na to je ještě brzy. Obecně platí, že během května oznámíme, které hráčky v týmu zůstávají a které u nás končí. A od začátku června pak začneme prozrazovat nové posily. Naším cílem samozřejmě je mít takový mančaft, aby byl schopen uspět.“
