Michal Šebesta je velkým milovníkem přírody. Z rodné Hané vyjížděl tak dlouho do světa s fotoaparátem na krku, až před 16 lety zakotvil v Norsku, kde založil rodinu. Je myslivcem, lov mu však nic neříká. Toulá se krajinou s fotoaparátem v ruce a fotí. Zvěř, hory, polární záři. Vyprávění s ním bylo náročné, protože je nesmírně akční, a navíc zaměstnaný člověk. Nakonec z toho ale přece jen vznikl rozhovor, který stojí za přečtení.
* Pocházíte z Prostějova, původem jste agronom. Jak jste se dostal do Norska a co tam děláte?
„Do Norska jsem se dostal prostřednictvím práce turistického průvodce. Přes nejrůznější práce mě osud nakonec zavál na západní pobřeží, přesněji na souostroví Sotra, což je asi 30 km od Bergenu. Spolu s manželkou vlastníme malou farmu na jednom stejně malém ostrůvku. Mimochodem je to velice zajímavé místo s dlouhou historií a velkým množstvím přírodních i jiných zajímavostí. A se spoustou jelenů, kteří přeplavávají mořem z ostrova na ostrov za lepší pastvou. Nevěřil jsem, ale je to tak.“
* Norsko ... tam je přece strašná zima?
„To si myslí skoro každý, ale ono je to trochu jinak. Norsko je dosti rozlehlé, tam, kde bydlím já, je klima zásadně ovlivněno Golfským proudem, takže např. zimy jsou tu daleko mírnější než u nás. A teď tu slunce svití skoro pořád, tím myslím, že zapadá jen na dvě tři hodinky, takže ‚smažák‘.“
* Čím je Norsko jiné, co vás na něm zaujalo nejvíc?
„Teprve po příjezdu sem jsem si opravdu uvědomil, jak vypadá příroda, nebo jak spíš vypadala předtím, než ji člověk začal kultivovat v našich krajích. Marně tu hledáte stovky lesních cest, po kterých jsme zvyklí chodit u nás doma. Naopak je tady spousta zrádných, pro neznalce poměrů neviditelných bažin. Zvěř tu má naprosto jiný denní režim, jelikož v létě je tu světlo skoro pořád a v zimě samozřejmě naopak. Botanicky je západní pobřeží Norska neskutečně, až překvapivě bohaté. Najdeme tady zcela běžně spoustu u nás chráněných a ohrožených druhů rostlin. Zdejší oblast je dost ovlivněná Golfským proudem, takže tu není ta pravá norská kosa, ale stačí ujet 50 kilometrů do vnitrozemí a vše je jinak, 5 metrů sněhu je tam v zimě naprosto normální. Prostě norská příroda je pravá drsná příroda s minimálním zásahem lidských prvků. A abych nezapomněl – norské fjordy. To je podívaná, která vyrazí dech každému bez výjimky.“
* Vraťme se k lidem. Jak se liší mentalita Norů od té naší?
„Norové jsou o dost pozitivněji naladění než Češi. Častěji se usmívají a tolik si nestěžují. Naprostá většina z nich důvěřuje vládě a autoritám. V neposlední řadě jsou většinou také velmi poctiví.“
* Čím se liší životní styl místních od našeho?
„Norové hodně dbají na balanc mezi pracovním životem a volným časem. V porovnání se životem v ČR mi to tady na severu přijde méně uspěchané. Lidé spíše než v hospodě tráví spoustu času v přírodě, a to v jakémkoliv ročním období a za jakéhokoliv počasí. Většina lidí aktivně sportuje.“
* Je něco, s čím jste se v Norsku nesmířil?
„Vadí mi plýtvání energiemi. Byl jsem vychován tak, že se s elektřinou má šetřit. V Norsku tohle moc neřeší vzhledem k tomu, že elektřinu tu produkují vesměs vodní elektrárny. V dřevěných, většinou špatně zaizolovaných domech s jednoduchými skly v oknech se vytápí elektřinou. Přes zimu mají Norové rádi rozsvícená všechna světla v domě a mnozí mají i venkovní osvětlení, protože to tu dělá zimu o něco snesitelnější. Cenově zde elektřina vychází mnohem levněji než v Česku v porovnání s výší příjmů. Když jsem na téma šetření energií jednou vedl diskusi se svými norskými přáteli, tak mi odvětili, že se přece jedná o zelenou energii, a když to bude třeba, tak prostě jen svedou do trubek další vodopád.“
* Jak se vyrovnáváte s polárním dnem a nocí?
„Za ty roky už jsem si zvykl. Ale změna to byla pořádná, to je fakt. Jenže vyvážená úžasnou oblohou ať zimní, či letní a také scenériemi, které nikde jinde neuvidíte.“
* Chybí vám v Norsku něco z domoviny?
„Z domova mi samozřejmě chybí rodina a kamarádi. To je asi klasická odpověď všech, kteří žijí v zahraničí. Taky mi chybí kyselé okurky a české pivo. To zdejší je jednak drahé a druhak opravdu není dobré. Zlatý Radegast.“
* A oblíbené místní jídlo?
„Ryby a plody moře. Skopové, které je jedním ze základů typických norských jídel, nejím vůbec. K velké nelibosti mé ženy, musím říct.“
* Vraťme se k vašemu koníčku, nebo spíš koni. Co fotíte nejraději?
„Snadná odpověď, zvěř ve volné, podotýkám volné přírodě. Nikdy v oborách či podobných pionýrských táborech pro zvěř. A samozřejmě také přírodu samotnou.“
* Jste myslivec, lovíte?
„Můj vztah k myslivosti a k focení vznikl v raném dětství, jelikož jsem vyrůstal kousek od Drahanské vrchoviny. Myslivecké zkoušky mám od 18 let, ale ve skutečnosti nelovím, jen pozoruji a krmím, doprovázím. Vlastně lovím, fotoaparátem.“
* Jakých pět výrazů byste použil pro popis Norska?
„Pro zemi – hory, fjordy, polární záře, půlnoční slunce, vodopády. A pro obyvatele mám čtyři – aktivní, usměvaví, lehce odtažití, důvěřiví.“
MICHAL ŠEBESTA
OBOR: ZEMEDĚLEC, FOTOGRAF
• narodil se v roce 1986 v Prostějově
• po základní škole vystudoval Střední veterinární školu v Kroměříži a pak agronomickou fakultu Mendelovy univerzity v Brně
• je ženatý, jeho žena je Norka
• ve volném čase čte, zejména válečnou literaturu faktu, vzdělává se v oboru chovu hospodářských zvířat
• jeho velkou vášní je fotografování
zajímavost: V České republice nebyl od roku 2010 a o návratu, byť na dovolenou, neuvažuje. Za svůj domov považuje Norsko.
