Společně se svým hrajícím kolegou Ondřejem Milarem zažil v Mostkovicích časy, kdy se mužstvo drželo těsně nad propastí pádu do okresního přeboru. Postupnými krůčky se jim ale dařilo kádr dostávat do stále vyšší kvality a vše vyústilo v posledních dvou letech, kdy po hladkém postupu z I.B třídy mužstvo ukázalo obrovskou sílu i o třídu výš. V prvním roce svého působení hrálo ještě v předposledním kole o prvenství v tabulce a konečné druhé místo je velkým úspěchem. Výrazný podpis za ním má i kouč Ivo Kroupa (na snímku), který si ale nyní dává od fotbalu pauzu. I dál však bude svou druhou rodinu bedlivě sledovat a fandit jí.
* Jak se zpětně ohlížíte za uplynulým ročníkem?
„Rozdělil bych ho na dvě části. Na podzim jsme si jako nováček I.A třídy na soutěž spíš zvykali, naproti tomu na jaře už jsme věděli, do čeho jdeme a co nás čeká. Přes zimu byl delší čas na přípravu, čehož jsme využili.“
* Jaro dopadlo z vaší strany na výbornou. Kde vidíte hlavní faktory?
„V první části zimní přípravy jsme hodně běhali po přehradě a dost výrazně pracovali na zlepšení silové stránky. Postupně jsme z toho přecházeli k techničtějším věcem s míčem, nicméně po celé jaro jsme silová cvičení pravidelně zařazovali. Už ale v jiné intenzitě a rychlosti, než která byla součástí zimní přípravy. Kluci pochopili, že taková ta přirozená síla, pramenící z jednoduchých cviků, by měla být součástí každého z nich. Jsou to přece sportovci. V tomto udělali všichni obrovský pokrok oproti tomu, jak na tom byli dříve. Tato stránka úzce souvisí s odvahou a sebevědomím a na hřišti se to postupně, v mnoha aspektech hry, začínalo projevovat. Měli úplně jinou energii než na podzim. Byla radost se dívat na každý trénink, jak pracují s míčem, do jaké intenzity se postupně, během technicky zaměřených cvičení, dostávají. Hra na tréninku najednou měla nasazení jako v zápasech, souboje byly na úplně jiné úrovni. V tomto všem postupně nastala velká proměna a byli tak právem odměněni i v zápasech. Vše si ale sami velice tvrdě vydřeli.“
* Překvapila vás něčím I.A třída po letech o patro níže?
„Hráli jsme přerovskou skupinu. Tam je právě ta silová stránka potřeba o mnoho víc než v olomoucké, kterou jsme hráli loni, i když o soutěž níž. Je hodně soubojová, většina mužstev hraje nakopávanými míči. Takže ani ne tak překvapila, spíše jsme se na ni museli adaptovat. Což chvíli trvalo vzhledem k tomu, jaké typy hráčů převážně máme.“
* Soupiska je poměrně úzká. Neměli jste obavy z případných zranění?
„Těch bylo hodně, nicméně kluci, kteří v utkáních nastupovali, to většinou zvládli výborně. Jaro odtáhli v nějakých čtrnácti patnácti lidech, často ani to ne. O to větší respekt a uznání zaslouží. Zranění hráči byli stále s námi i během zápasů, takový ten týmový duch byl obrovský. I vzájemná podpora. Nádhera být takové soudržnosti součástí.“
* Můžete už nyní prozradit, jak se po vašem odchodu promění realizační tým a přijdou nějaké změny v týmu?
„To už bych nechal na Ondrovi.“
* Po letech v Mostkovicích si dáváte pauzu. Vydržíte bez fotbalu?
„Nastaly nějaké okolnosti, kdy nešlo pokračovat. Těžko říct, co život přinese. Fotbal je láska na celý život. Zda to ještě někdy bude aktivně, ukáže čas. Teď se moc těším, až si v klidu sednu a budu klukům fandit.“
* Je něco, co byste závěrem rád vzkázal svým teď už bývalým svěřencům a spolupracovníkům?
„Kluci vědí, co pro mě znamenají. Vše jsme si řekli. Vždy pro mě budou něco jako rodina. Jeden vedle druhého. Zažili jsme společně něco, co si v sobě dlouho uchováme. Trénovat Mostkovice pro mě byla vždy veliká čest. Nic víc pro mě po této stránce není. Mojí motivací bylo vrátit zpět alespoň část toho, co mi tento klub dal. A že toho nebylo málo. Na hřišti jsem vyrůstal, prožil kus života a krásné zážitky v žákovských, dorosteneckých i mužských letech. Mám to tam nesmírně rád. Mám rád lidi, kteří tam fotbal dělají, kteří se tam pohybují. Poděkovat chci všem, co se na fungování mužstva podíleli. Je to František Sekanina, Jiří Hanák, pan Benýšek, Věra Kraváková, Nela Milarová. Všichni výborní parťáci, obětaví lidé. Dál samozřejmě Ondrovi. Člověk, s nímž jsme to společně několik let táhli a zažili spolu hodně, on ví. Vždy férově a na rovinu. A také Sokolu Mostkovice za podporu. Všem děkuji a každého z nich si vážím.“
