Ještě nikdy za takřka tři dekády tenisových šampionátů U14 na prostějovských kurtech se nestalo, že by některý z českých týmů skončil v domácím prostředí na poslední šestnácté příčce. Bohužel k tomu premiérově v historii došlo právě letos, kdy výsledkovou listinu za úplně všemi soupeři uzavřeli žáci ČR. Jak a proč se takové zklamání přihodilo, o tom jsme si povídali s kapitánem našich chlapců, jímž tradičně byl Jiří Kulich.
* Jak letošní MS U14 hodnotíte?
„Hráli jsme tady na volnou kartu a papírově patřili ke slabším týmům, čemuž odpovídalo i složení naší základní skupiny se dvěma nasazenými celky. Těm jsme podlehli, byť favorizovanou Velkou Británii se nám povedlo trochu potrápit. A jedno těsné vítězství nad Egyptem nám sice zajistilo teoreticky výhodnější pozici pro boje o 9. až 16. místo, ale prakticky jsme z toho nic nevytěžili. Bohužel jsme skončili až šestnáctí a nechtěně se tím zapsali do historie v negativním směru.“
* Dá se říct, proč jste obsadili až poslední pozici?
„Jeden hlavní důvod je zřejmý: za celý turnaj jsme nedokázali vyhrát ani jedno utkání týmových jedniček, dokonce jsme v nich proti šesti soupeřům nezískali ani set. Prostě nám chyběla vyšší hráčská kvalita na post číslo jedna, z našich kluků žádný není výkonnostně odskočený od ostatních, jako to mívá většina protivníků. Tím pádem bylo jasné, že abychom vítězili, musíme vyhrát singl týmových dvojek i debla. Což se podařilo jedinkrát s Egyptem, všichni další soupeři nás porazili. I když v play-off Maroko, Thajsko a Indonésie jen těsně 2:1 po víceméně vyrovnaných čtyřhrách, kde jsme bohužel pokaždé v závěru tahali za kratší konec.“
* Znamená přesto i taková výsledkově špatná účast na šampionátu pro vaše svěřence cennou zkušenost?
„Určitě ano. Zkušenost a příležitost si zahrát s nejlepšími na světě je to veliká, klukům určitě nastavuje do budoucna zrcadlo, jak na sobě dál pracovat. Pořád je jim teprve čtrnáct let, takže mají skoro všechno před sebou a tady mohli vidět, co jim ještě chybí k absolutní mezinárodní špičce.“
* Co je během takto relativně krátkého turnaje nejdůležitější z pozice kapitána směrem ke kolektivu?
„Většinou hráče dobře znám, protože se s nimi pohybuju i po jiných turnajích během roku, tím pádem lze dlouhodoběji spolupracovat na herních či taktických věcech. Přesto spočívá role kapitána na mistrovství světa spíš v psychologické rovině, aby kluci byli na jednotlivé zápasy dobře mentálně nastavení a během utkání zůstávali pokud možno pozitivně naladění, v klidu bez zbytečně velkého stresu, přitom správně vyhecovaní. Bojovní, v dobré náladě. Někdy však ani tohle nestačí, stejně nejvíc rozhoduje hráčská kvalita. A vzhledem k nízkému věku často bývá psychická rozkolísanost chlapců hodně velká. Nám to letos celkově nevyšlo, musíme se s tím vyrovnat. A za rok zkusit s jinak složeným družstvem zaútočit aspoň trochu výš. Věřím, že potenciál k tomu bude o něco větší než tentokrát.“
