Dost rušno bylo posledního půl roku okolo prvního libera prostějovských volejbalistek. Tereza Slavíková si nejprve koncem února poranila při finále Chance Českého poháru žen koleno, navzdory tomu na úplném konci minulé sezóny pomohla vékáčku k pátému místu v DATART extralize ČR. Načež šla na operaci, následně se léčila i rehabilitovala a než během uplynulého týdne naskočila do týmové přípravy Hanaček na nový soutěžní ročník, absolvovala jako asistentka trenéra mistrovství světa U17 v Chile. O tom všem i dalších tématech šla řeč v následujícím rozhovoru.
* Světový šampionát na jihoamerickém kontinentu – jaký to byl celkově zážitek?
„Opravdu velký, speciálně ten extrémně dlouhý let. Strávit přes dvacet hodin v letadle, to jsem fakt ještě nezažila, bylo to hodně náročné. Výjimečný samozřejmě je i fakt, že se člověk ocitne na opačné polokouli, kde v době našeho horkého léta byla teplota jen okolo sedmi stupňů. V Chile jsme celkově strávili skoro dva týdny, takže zážitek po všech stránkách skutečně výjimečný.“
* Do MS vstoupily holky skvěle, ale po třech úvodních vítězstvích pak už jen prohrávaly. Co říct k průběhu turnaje?
„Ze začátku se povedlo využít docela příznivého losu a porazit domácí Chile i papírově slabší Egypt, na což se nabalila i cenná výhra nad Thajskem. Favorizované Turecko i USA nám potom nedaly větší šanci, což holky trochu srazilo dolů. A následně přišlo na řadu klíčové osmifinále s Chorvatskem, které se nepodařilo ustát v hlavách. Řekla bych, že tahle prohra se pak s námi vezla i dál v bojích o deváté až šestnácté místo, kde přišly další porážky proti soupeřům, u kterých jsem věřila, že nad nimi vyhrajeme. Tým však byl hlavami dole a nedokázal se z toho vyhrabat. Šestnáctá pozice na mistrovství světa určitě není celkově špatná a jak řekl hlavní trenér, před turnajem bychom ji asi brali. Ale vzhledem k tomu, že jsme šampionát tak výborně rozjeli, vypadalo reálně i mnohem lepší umístění. Stačilo zvládnout osmifinále proti hratelnému Chorvatsku a byli bychom ve čtvrtfinále, což by znamenalo fantastický úspěch.“
* Coby trenérka teprve začínáte a hned po roce jste se dostala na tak významnou mládežnickou akci. Jak se to seběhlo?
„Je pravda, že trenérské zkušenosti teprve sbírám, a vzhledem k tomu jsem se na post asistentky trenéra u reprezentace ČR U17 dostala trochu jako slepá k houslím. (smích) Existuje teď nové pravidlo, že v realizačním týmu každého nároďáku musí být aspoň jedna žena, a já jsem byla až několikátá oslovená v řadě. Jiné nemohly a já ano, takže jsem se nakonec podívala i na mistrovství světa v Chile. Pro mě to byla ohromná, nesmírně cenná zkušenost. A obrovský přínos do mé další trenérské kariéry. V Prostějově teď budu pokračovat s holkama, které jsem v minulé sezóně vedla jako mladší žákyně C a do té současné jdou jako mladší žákyně A.“
* Liliana Skácelová na MS asi také hlavně sbírala zkušenosti, že?
„Lili byla v Chile z českého družstva druhá nejmladší a opravdu tam spíš sbírala zkušenosti. Přesto se snažila na maximum, tréninky fakt odmakala a občas i chvilku naskočila do některých utkání. Ona hraje volejbal teprve dva roky, předtím dělala basketbal. Velmi rychle se zlepšuje a myslím si, že kdyby tohle mistrovství bylo za rok, tak by na něm mohla hrát jako stabilní členka základní sestavy.“
* Pojďme teď k vám jakožto hráčce. Můžete přiblížit svou rekonvalescenci po zranění a současný zdravotní stav?
„V dubnu jsem šla na operaci, potom se léčila a postupně se čím dál víc věnovala různým fyzio cvikům, rehabilitaci a podobně. Jakmile to šlo, tak jsem následně s mým kondičním trenérem zahájila cvičení v posilovně. Od června jsem se poté připojila k reprezentaci U17 a musela si průběžně svůj tréninkový program volejbalistky uzpůsobovat tak, abych se vedle trenérských povinností u nároďáku mohla dostatečně věnovat i své hráčské přípravě. Nějaký čas vždycky šlo najít, takže připravenost na sezónu jsem v rámci možností určitě nezanedbala.“
* Koleno už je v pořádku?
„Troufnu si říct, že z nějakých devadesáti procent je noha O.K., těch zbývajících deset procent je spíš o hlavě. Musím koleno vyzkoušet v plném zatížení a mezních pohybech, abych se ujistila, že je vše zcela v pohodě. A můžu trénovat i hrát naplno bez omezení. Stejně jako třeba Elen Jedličková jen potřebuju trochu času a dostat se do plného tempa, pak už bude vše bez problémů. S naskočením do přátelských zápasů normálně počítám.“
* Jaké vlastně bylo naskočení do společné přípravy VK?
„S holkama jsme si už předtím průběžně psaly, přivítaly mě hezky a zapojení do týmové přípravy proběhlo velice dobře. I když hned první trénink po mém středečním naskočení byl atletický a pro moje operované koleno tak šlo o slušnou prověrku. (směje se) Jinak je všechno v pohodě, zatím jsme si se spoluhráčkami nestihly víc popovídat, ale na to přijde čas.“
* Zatím trénujete v nižším počtu, nicméně po zapojení dalších hráček včetně reprezentantek a avizovaném příchodu dvou ostřílených posil budou podle vás reálné medailové ambice?
„Pokud opravdu přijdou ty dvě zkušené posily a budou na tom celkově dobře, tak vysoké ambice oznámené vedením klubu určitě reálné být můžou. Sice nejspíš potrvá delší dobu, než budeme úplně kompletní a vstup do sezóny tak nemusí být natolik výborný jako loni, ale důležitější je mít tu nejlepší možnou výkonnost až ke konci, hlavně v extraligovém play-off. V minulé sezóně jsme se pohybovali pořád nahoře a potom nezvládli čtvrtfinále, tentokrát by bylo ideální naši formu postupně gradovat.“
