Velmi vzácná návštěva dorazila na první domácí duel hokejistů SK Prostějov 1913 ve druhé lize. Vhodit čestné buly a následně se podívat na utkání, to si nenechal ujít Jiří Hrdina. Ve své kariéře dosáhl na neuvěřitelné úspěchy, kdy se stal stříbrným medailistou na Olympijských hrách v Sarajevu, oslavil titul mistra světa doma v Praze v roce 1985 a během čtyř let pak třikrát zvedl nad hlavu trofej pro vítěze Stanley Cupu. Trofej, která je dlouhodobě spojována s tím, že cesta k ní je nejnáročnější ze všech sportovní úspěchů. Po skončení kariéry u hokeje zůstal a pracuje jako skaut pro Dallas Stars, jemuž se snaží hledat ve střední Evropě možné hráče, kteří by v dalších letech mohli čeřit vody v nejlepší hokejové lize světa. V rámci utkání nám pak poskytl i rozhovor, ve kterém přišla řeč kromě samotného skautingu i na dnešní úroveň mládežnického hokeje u nás. A samozřejmě jsme se nemohli nepozastavit i u druhé ligy.
* Na začátek mi prozraďte. Stíháte se někdy podívat na druholigový hokej, jaký dnes sledujete v Prostějově?
„Musím říct, že na živo ho sleduji po hodně dlouhé době. Já jsem často pracovně na různých zápasech, ale v pozici skauta se jedná hlavně o juniorské soutěže a samozřejmě i extraligu, kde hrají někteří talentovaní mladíci, kde by se dal zmínit například Liberec či Kometa. Na této úrovni jsem tak hokej živě neviděl možná i deset let. Sám jsem ale po skončení kariéry ještě hrával v těchto nižších soutěžích, takže na to vzpomínám teď i trošku nostalgicky, když to vidím.“
* Co tak zatím na zápas říkáte?
„Zatím vidím velmi dobrý hokej a jsem mile překvapený. Je vidět, že kluci to na těch bruslí umí velmi dobře z obou stran. Je tu spousta šancí a najdeme tu i starší zkušené hráče, u kterých je vidět, že ty hokejové myšlenky s věkem nezapomínáte a k tomu mladí, kteří lítají. Je to přesně tak, jak by to mělo být.“ (smích)
* Skautujete hráče pro Dallas Stars v NHL. Můžete trošku poodkrýt, co všechno tato práce obnáší?
„Obnáší to v první řadě hlavně hodně cestování, protože ty zápasy musíte vidět naživo, abyste si dokázal udělat ten nejlepší možný obrázek. Mám na starost Česko, Slovensko, Německo a Švýcarsko, takže rozhodně nezahálím a snažím se při každé možnosti na zápasy vyrazit. Teď mě čeká pracovní cesta do Švýcarska a Německa, kde strávím další týdny. Jinak už jsem stihl drtivou většinu týmů v naší juniorské lize a samozřejmě jsem se byl podívat i na naše největší možné talenty hrající už i v extralize.“
* Kromě sledování je asi velmi důležité mít i dostatek materiálů a podkladů.
„Přesně tak. V těchto zápasech si dělám seznamy hráčů, kteří se mi líbili a kteří by výkonnostně připadali v úvahu pro draft. Ty pak sleduji v průběhu celého ročníku, abych si dokázal udělat kompletně ucelený obrázek a měl o nich veškeré potřebné informace.“
* Liší se i samotné ročníky od sebe hodně nebo je těch talentů vždycky zhruba stejné množství?
„Každý rok se něco najde a minimálně jeden nebo dva hráči mají potenciál, že jdou pak poměrně vysoko i na draftu. Ale jinak bych řekl, že je to horší a horší v rámci naší země, ale i většiny Evropy. Doby, kdy jsme měli v draftu přes dvacet hráčů, jsou definitivně pryč.“
* Chybí tomu třeba větší konkurence u nás?
„To je jeden ze základních faktorů, protože když se podíváte na soupisky juniorských týmů v zámoří, tak tam najdeme zhruba osmdesát českých hráčů, což jsou právě ti hráči, kteří tady k té větší kvalitě v rámci mládežnických soutěží podstatně schází. Vedle dobrých hráčů vždy vyrůstáte daleko rychleji, ale to nám tady bohužel dost schází.“
* Je to chyba spíše našeho hokeje, nebo je to tím, že v dnešní době už není problém vyrazit bez problémů za oceán?
„Dělá to dnešní doba a je to i pochopitelné. Pokud o naše hráče má zájem některý ze severoamerických týmů, tak pro ty kluky je to životní zkušenost a pro některé i životní šance, takže se není čemu divit, že jdou pryč. Podmínky i spojení se studiem jsou tam na jiné úrovni než tady. Navíc to ale musí být hráči, kteří mají kvalitu, protože pokud by ji neměli, tak jsou do dvou měsíců zpátky u nás.“
* Když už na některého nadějného hráče narazíte. Jak probíhá jednání s klubem, aby se ho podařilo prosadit?
„Ten skauting probíhá dlouhodobě a není to pak jen o tom, že bych se na některého z nich zaměřoval sám. Většina z nich je pak vidět i na mezinárodních akcích, jako jsou mistroství světa do 18 let a 20 let. Pak třeba také Hlinka Gretzky Cup. Tam najdete ty nejlepší hráče daného ročníku, a to také velmi pomáhá si udělat ucelený obrázek. Tohle jsou všechny aspekty, které pak o pořadí na draftu rozhodují. Často vidíme na horních příčkách kromě hráčů ze severní Ameriky i Finy či Švédy, kteří dlouhodobě ukazují velmi dobrou výkonnost právě i na mezinárodní scéně. U našich hráčů se tam také dokáží třeba dva tři mezi ty top kluky dostat, ale jak už jsem zmiňoval, je to čím dál méně. Co se nám třeba naopak daří, to je vychovávat velmi zajímavé brankáře, kteří jdou v posledních letech na dračku. Letos bylo draftovaných hned šest brankářů.“
* Po letech půstu se ale daří mládeži medaile sbírat pravidelně. Může to být odraz, že se začne blýskat na lepší časy?
„Určitý náznak to samozřejmě je. Ve dvacítkách už je vidět i větší obraz toho, kam se náš hokej posouvá. Týmy už tam mohou použít ty nejlepší hráče, které v těchto kategoriích mají, a my vozíme medaile, což je pro mě náznak toho, že by to mohlo být lepší. Je pak ale otázkou, zda to znamená, že to může být lepší i u nás, protože většina toho kádru je vždy právě z těch amerických juniorských týmů. Snad se většina z nich dostane do NHL. Pro Česko to pak není úplně reálný obraz toho, jak by to tady mohlo za pár let vypadat v rámci našich soutěží ať už dospělých, tak mládežnických.“
* Když se ještě na závěr přesuneme k samotnému hokeji. Jak se změnila samotná hra oproti tomu, když jste nastupoval v nejlepší lize světa vy?
„Hokej se změnil celkově. Za mé éry se velmi prosazovali velcí hráči a velikost byla podstatným kritériem. Nedbalo se tolik na bruslení a techniku, což se změnilo úplně opačně. To vlastně vidíme i tady v rámci druhé ligy, kde si troufám tvrdit, že minimálně osmdesát procent hráčů jsou výborní bruslaři. Dnešní hokej bez dobrého bruslení nejde dělat. Přispěly tomu i další faktory.“
* Které například?
„Už jen třeba výstroj, která se zmenšila, dnes má o nějakých šest sedm kilo méně proti té výstroji, v níž jsme hráli my. Když pak máte tahat na zádech o takové kilogramy víc, tak určitě tak rychlý nebudete. (smích) Další změnou jsou hokejky, kde se tak nyní bavíme o zcela odlišných možnostech střelby. Na techniku bruslení i techniku hole pak hráči dochází na individuální tréninky, což je taky obrovský posun. My jsme si párkrát zašmrdlali s pukem a šlo se hrát, což je dnes nepředstavitelné. Je to tak už úplně jiný hokej, než tomu bylo za mé éry. Je to ale pochopitelné se všemi možnostmi dnešní doby. A pořád je v principu stejné, že rozhodují maličkosti, dovednosti a emoce.“
