Mistrovství Evropy dospělých v korfbalu 2026 už je za dveřmi, v Prostějově odstartuje 16. října. Tomáš Buriánek je předsedou korfbalového klubu Vosíme.cz Prostějov, zároveň zodpovídá za sponzoring Českého korfbalového svazu a významně se podílí na organizaci ME, v této souvislosti před blížícím se kontinentálním šampionátem poskytl následující rozhovor.
* Když běžný fanoušek přijde do haly, tak vidí zápas, světla, moderátora a tribunu. Co všechno za tím ale muselo být hotové už dávno předtím?
„To, co vidí divák na místě, je jen pomyslná třešnička na dortu – dostane ten nejlepší možný finální výsledek. V zákulisí tomu ale předcházejí měsíce neviditelné práce. Jsou to stovky hodin plánování strategií, jednání s partnery, kraji a městy, řešení smluv a rozpočtu, zajišťování logistiky pro zahraniční týmy – od ubytování přes stravu až po dopravu – a v neposlední řadě skládání celého produkčního a dobrovolnického týmu. Zkrátka musíte postavit fungující celek dávno předtím, než všechno začne.“
* Jaké jsou největší položky, které se při organizaci v hale nesmí podcenit?
„Je toho spousta, ale za mě jsou to hlavně čtyři věci. Za prvé technika v hale – když vypadne obrazovka, neslyšíte moderátora nebo zlobí internet pro stream, atmosféra jde okamžitě dolů. Za druhé časový harmonogram, protože zápasy, pauzy i doprovodný program musí sedět a nesmí vznikat hluchá místa. Pak je to zázemí pro týmy a rozhodčí, aby měli klid a všechno po ruce, a v neposlední řadě komfort pro diváky. Nikdo nechce strávit půlku zápasu ve frontě na pivo nebo čekáním u vstupu.“
* Co je větší problém – technika, lidé, čas, peníze nebo komunikace mezi všemi zapojenými?
„Jednoznačně čas. Mistrovství je už za dveřmi a mně osobně stále připadá, jako by to bylo včera, kdy jsme o celé myšlence začali poprvé mluvit a vyjednávat základní podmínky. Čas se nám strašně krátí a termín akce se posunout nedá – všechno ostatní, tedy peníze, lidi nebo techniku můžete v průběhu řešit a přizpůsobovat, ale datum zahájení je pevně dané.“
* Kde se podle vás nejčastěji láme rozdíl mezi akcí, která působí amatérsky, a akcí, která působí profesionálně?
„Za profesionální akcí stojí především silní partneři, kteří sdílejí stejnou vizi a dokážou se pro myšlenku nadchnout. Správný výběr partnerů a dodavatelů rozváže organizátorovi ruce – získáte větší jistotu, můžete si dovolit kvalitnější prvky a máte klid, že všem zapojeným stranám záleží na špičkovém výsledku, stejně jako vám.“
* Jak moc je důležité, aby hala nebyla jen sportovištěm, ale i místem, kde diváci získají zážitek?
„Velice. Naším úkolem není jen nabídnout náš sport jako cíl návštěvy. Chceme, aby si člověk, který přijde na korfbal, odnesl ucelený zážitek – od vstupu do haly, jež ho má přivítat, přes partnerské aktivace ve fanzóně až po samotný korfbalový zážitek z mistrovství. To všechno podporují prvky, jako jsou světla, již zmíněný moderátor a DJ, ale také partneři, bez nichž by akce nemohla fungovat.“
* Co je věc, kterou divák nikdy neocení, protože ji nevidí – ale kdyby nefungovala, všimne si toho okamžitě?
„Všechno to neviditelné v zákulisí. Když všechno šlape, lidé to berou jako samozřejmost a vůbec nad tím nepřemýšlejí. Ale když se zasekne vstup, vznikne zmatek v časovém harmonogramu, začne pískat mikrofon nebo nastane nějaký organizační chaos, všimne si toho každý hned v první vteřině. Právě tyhle zdánlivé neviditelné drobnosti dělají největší rozdíl.“
* Je reálné dělat evropský šampionát v podmínkách menšího sportu bez velkého stresu, nebo je to iluze?
„V našich podmínkách je to asi spíš iluze. Hodně by samozřejmě pomohlo, kdyby byl korfbal známější – odpadla by tím nutnost neustále vysvětlovat základní koncept našeho sportu. U velkých sportů přijdete za partnery a rovnou řešíte formát spolupráce. My musíme nejprve odvyprávět příběh samotného sportu, vybudovat důvěru a teprve potom představit šampionát jako takový. Děláme vlastně dvojnásobnou práci, což s sebou přirozeně nese stres, ale tím větší radost je vidět, když se to povede.“
