Když ji prostějovský volejbalový klub loni na jaře angažoval, měla ve své kariéře za sebou už sedm štací na šesti různých místech včetně Olomouce, belgického Charleroi či rakouského Schwechatu. I vzhledem ke svým zkušenostem tak Michaela Jurčíková (na snímku) dostala ve VK za úkol vést převážně mladé družstvo jako kapitánka na hřišti i v kabině. Dílo se však ženám hanáckého týmu příliš nedařilo a sezóna vyústila v celkové zklamání. Třicetiletá blokařka se v rámci tohoto rozhovoru snažila najít příčiny neúspěchu a dotkla se i budoucnosti.

* Ze čtvrtfinále extraligy vás vyřadil citelně oslabený Olymp Praha. Byl ve třetím střetnutí série bez čtyř svých opor k poražení?

„Toho byla velká škoda, že jsme nedokázaly prodloužit sérii o další zápasy. Doma jsme si ve druhém utkání dokázaly, že s nimi umíme hrát. A když jsme se pak dozvěděly, že budou v Praze oslabené ještě o další dvě hráčky, tak jsme určitě cítily šanci se poprat o lepší skóre v sérii než 0:3. Takže ano, soupeřky ve třetím zápase byly k poražení, což se ukázalo hned v prvním setu, kdy jsme jim nedovolily uhrát víc než patnáct bodů. Bohužel na tenhle úvodní set jsme potom nedokázaly navázat a následně to byla tahanice o každý bod, kde asi vyhrála taktika i zkušenosti týmů.“

* Proč se v posledním duelu nepovedlo navázat na kvalitně odehranou zahajovací sadu?

„Tady přesně netuším, co se stalo v našich hlavách. Asi jakési uspokojení z prvního vyhraného setu, jak už to bývá v ženském volejbale. Soupeř se nabudil a my začaly více chybovat.“

* Vnímaly jste s holkama šanci v případě jednoho vítězství zdramatizovat celou sérii? A vzhledem ke zdravotní situaci Olympu třeba i zabojovat o postup?

„Určitě ano! Věděly jsme, že série by pokračovala u nás, a ještě navíc v jejich stále oslabené sestavě. Takže to nás taky dost táhlo vpřed, ale bohužel jsme třetí zápas nezvládly.“

* Souhlasíte, že konečná sedmá pozice zůstala za předsezónním očekáváním?

„Původním cílem bylo umístit se alespoň o jednu, ne-li dvě příčky výš. Ale vzhledem k našim výkonům přes celou sezónu, kdy nám několik vyhraných utkání uteklo mezi prsty a přišly jsme tak o dost bodů, si myslím, že sedmé místo nám nakonec patří právem.“

* V čem vidíte důvody, že se herně ani výsledkově tolik nedařilo?

„Tohle nás velice mrzelo! V přípravných turnajích jsme absolvovaly dobré zápasy a hned první kolo extraligy nám ukázalo, že i s kvalitním soupeřem, jako jsou Šelmy, umíme zahrát. Potom přišlo utrápené utkání s Přerovem, i když vítězné, a my cítily, že takový volejbal rozhodně předvádět nechceme a musíme se připravit na KP Brno, řekla bych s námi srovnatelné. Proti němu jsme však bohužel neobstály, na domácí palubovce prohrály. Potom přišla koronavirová pauza a jak už jsem jednou zmiňovala, po této přestávce jsme měly nesmírně těžký los. Tím pádem jsme nějaké dva měsíce nebraly žádné body, a dokonce skoro žádné sety. Tohle bylo hodně frustrující, určitě nám to nepomohlo ani nepřidalo na sebevědomí. Taky přišlo pár zranění a tréninkový level byl kvůli tomu občas nižší.“

* Jak byste zhodnotila své vlastní výkony za celý ročník?

„Myslím si, že mi začátek vycházel poměrně dobře. Jsem spíše útočící typ blokařky a v tomhle ohledu to docela šlo. I když čísla příležitostí k útoku mohla být na mé poměry vyšší. Ale ta takzvaně černá práce je taky důležitá. Druhou část sezóny někdy od konce listopadu mi hodně ovlivnilo zraněné koleno, s nímž jsem musela na operaci. Pak jsem se snažila o co nejrychlejší návrat do hry.“

* Nakolik jste se vyrovnávala s pravidelným testováním na koronavirus a všemi hygienickými opatřeními?

„Po téhle stránce to pro mě nebyl žádný problém. Brala jsem vše jako povinnost, abychom mohly nastupovat k zápasům a zúročovat tak celotýdenní trénování. My jako profesionální sportovkyně ještě máme štěstí v téhle těžké době. Chodíme klasicky do práce, jsme v kolektivu, hýbeme se a tím pádem se nás covidová krize až tak moc nedotýká. Toho bychom si měly vážit.“

* Co říkáte na předčasné ukončení ženské extraligy?

„Konec nastal ve chvíli, kdy my už jsme měly po sezóně, takže nás se nedohrání soutěže vlastně nedotklo. Ale pro týmy, které měly ještě hrát a bojovat o titul, to muselo být opět po roce velice ubíjející. Já osobně bych v letošním extraligovém finále ráda viděla Liberec s Olympem v kompletních sestavách. A zlato bych po boji přála právě našemu soupeři ze čtvrtfinále, tedy Olympu Praha.“

* Teď procházíte dvouměsíčním blokem přípravy už směrem k příštímu ročníku. Co si z nadcházejícího tréninkového období můžete odnést?

„Po desetidenním volnu jsme nastoupily zpátky do tréninkového programu, na který jsme zvyklé. Já osobně od toho očekávám fyzické zlepšení, individuální volejbalový posun do další sezóny a taky pohodu při hraní jiných sportů, jak už to tak bývá v tomhle období. Určitě nám trenér bude chtít přípravu nějak zpestřit.“

* Budete v Prostějově dál pokračovat?

„Od VK Prostějov jsem dostala nabídku, ale s mým manažerem to máme nyní nastavené tak, že prioritou je pro mě zahraniční angažmá. Pokud by žádné nevyšlo, ráda zůstanu na Hané.“