I sportovní redaktor se někdy utne. Příkladem může být článek z předchozího čísla Večerníku, v němž jsme představili Terezu Szewieczkovou, coby fotbalistku, jež kdysi válela v Prostějově. Pohybujete se kolem fotbalu na Hané a neslyšeli jste o ní? Není divu. Svou roli totiž sehrál omyl. Přestože je u dvaadvacetileté hráčky uvedené hned na třech místech, že před devíti lety vyrazila na zkušenou do Prostějova, nikdy za něj – jak nám ona sama při pozdějším pokusu o rozhovor potvrdila – nehrála. Jelikož se však nynější reprezentační záložnice skvěle uvádí v zápasech kvalifikace o ženské Euro a naposledy nádherným lobem zaznamenala gól proti Ázerbájdžánu, rozhodli jsme se ji stejně o rozhovor požádat – Prostějov, Neprostějov.

* Kdy a jak jste začala s fotbalem?

„Asi v pěti letech, přivedli mě na hřiště oba rodiče. Začínala jsem s kluky v Havířově, kde jsem pak dohrávala kariéru s kluky, poslední dva roky, co jsem s nimi mohla hrát, jsem byla ještě ve smíšeném týmu.“

* Jaké to bylo hrát v takovém v uvozovkách smíšeném týmu?

„Mně to asi vyhovovalo víc, byla jsem zvyklá. Vyhovovalo mi to víc než s holkami, zpočátku jsem si to vůbec neuměla představit. Ale hrála jsem s nimi od začátku, vyrůstala s nimi. I ve škole to tak bylo, my, co jsme s nimi začínaly hrát, to jako holky máme podobně. Cítíme, že je to naše prostředí.“

* Kdy jste se rozhodla, že budete hrát fotbal i v dospělosti a růst v něm?

„To tak automaticky přišlo samo, byla to součást mého života. Chodila jsem normálně do školy a odpoledne na trénink. To vygradovalo v to, že jsem ve dvanácti přestoupila do holčičího týmu, a tak nějak to pokračovalo. Ani jsem nikdy neuvažovala o tom, že bych s fotbalem sekla.“

* Vy jste byla ve Spartě a teď hrajete za Slavii. Jak to na Spartě vzali?

„Nejdřív špatně, jsou to prostě pražská ‚S‘. Takže tam jít ke konkurenčnímu klubu, a ještě přestupem, bylo to ze začátku hodně vyhrocené.“

* Dávali vám to „sežrat“ na hřišti?

„Tak to si myslím, že ani ne. Na hřišti to vždy bylo v rámci pravidel, fair-play a nebylo to znát.“

* V současném reprezentačním týmu, který hraje kvalifikaci o ženské Euro je hodně slávistek i hodně sparťanek. Je to v týmu poznat?

„Ne, musím říct, že v repre tohle všechno jde stranou. Je fajn, a já to mám taky ráda, že když jsme na repre, soustředíme se jen na reprezentační úroveň. A nějaké klubové věci, i když třeba jsou v povědomí, tak jdou stranou.“

* Jaký je váš současný cíl v reprezentaci?

„Určitě mě láká hrát proti kvalitním soupeřům. Což bylo už loni na podzim, kdy jsme hrály proti Anglii. Měla jsem tam proti sobě i svůj hráčský vzor, jmenuje se Lucy Bronze. Hrála jsem proti ní a byl to tedy takový můj menší sen, který jsem si chtěla splnit. Do budoucna bych se chtěla angažovat v zápasech proti těmto těžkým, kvalitním soupeřům. Mohl by nám třeba i vyjít přátelák s Amerikou, což je něco extra, co se vám nepovede každý den.“

* Říkáte, že těžkých zápasů se nebojíte, spíš je tedy vítáte?

„Ano, přesně tak. Má to co nabídnout do budoucna.“

* Poohlížíte se i po zahraničním angažmá?

„Určitě, ale nijak na to netlačím. Kdyby přišly nějaké nabídky ze zahraničí, tak bych se nad nimi zamýšlela, určitě nad takovou zkušeností přemýšlím. Teď jde o to, zda nějaká bude. A taky jde o zdravotní stav, zda budu v pohodě. Tam hraje roli spousta okolností, ale pokud by vše klaplo, bylo by fajn si něco v zahraničí zkusit.“

* Při svém angažmá ve Spartě jste se setkala s Gabrielou Matouškovou, pocházející z Kostelce na Hané. Jste ještě v kontaktu?

„Už déle spolu v kontaktu nejsme, ale já ji sleduji, vím, že přestoupila do Bari. Že by byly nějaké osobní zprávy, to nejsou. Tolik se nebavíme. Ale já jí přeju štěstí a myslím, že i ona nám obecně reprezentaci drží palce, protože sdílela hodně příspěvků, jak jsme hrály se Španělskem i Ázerbájdžánem. Známe se, vždycky jí budu držet palce. A ona mně určitě taky.“