Hráči přicházejí a odcházejí, někteří po roce, jiní ještě dřív. Kdo ale s prostějovským týmem zůstává a je už považován za stálici Jestřábů, to je Ivo Peštuka (na snímku). Dlouholetý asistent trenéra zažil již řadu vzestupů a pádů, uplynulá sezóna nepatří fakticky ani do jedné kategorie. Tým LHK splnil základní cíl, postoupil do play-off mužstvu se však konec ročníku zle nevydařil. Zajímalo nás, jak tedy uplynulý ročník vnímá jedna z tradičních tváří zdejšího hokeje.

* Jak nyní při zpětném pohledu hodnotíte uplynulou sezónu?

„Je to spokojenost tak půl napůl. Základní část se nám až na její konec vcelku podařila. Pak ale zase přišel rychlý konec s Porubou. Na druhou stranu musím říct, že s týmem, co zde byl, jsem hodně spokojený. Byla zde skvělá parta, sedlo si to. A hráči měli charakter.“

* Co se vám a Jiřímu Šejbovi během sezóny podařilo na hře zlepšit? A co naopak zůstalo problémem ve hře?

„Na to je těžké odpovědět... Já si myslím, že se nám v určité části sezóny povedlo hrát hodně atraktivní hokej plný pohybu, který by se divákům, pokud by mohli na stadiony, hodně líbil. Co se nám nepovedlo, tak za mě je to jasně herní disciplína jednotlivců. V sezóně jsme udělali velké množství osobních chyb, které byly hlavní příčinou toho, že jsme v tabulce neskončili o několik příček výše.“

* Hovoříte o charakteru. Dá se při pohledu na ročník 2019/2020 hovořit oproti hře předváděné v uplynulé sezóně o profesorském stylu hokeje?

„Ne možná tak profesorské ale úplně odlišné. Tým byl zkrátka jiný. Byli zde zkušení, starší hráči jako Marek Račuk, Tomáš Divíšek nebo Tomáš Nouza. Práce s nimi byla jiná, nebylo snadné je přimět k tomu, aby hráli systém podle představ trenérů... V tom byl letošek jiný, kluci měli chuť, dalo se s nimi navíc pracovat.

* Byl to tedy takový hořkosladký ročník?

„Přesně jak říkáte. Byly tam povedené věci a pak samozřejmě ty, které se úplně nepodařily. Snažili jsme se s Jiřím Šejbou i Jiřím Vykoukalem do hráčů dostat a praktikovat s nimi atraktivní, útočný hokej. Však jsme taky spoustu branek nastříleli. Samozřejmě z toho plynulo, že ne vždy se vše podařilo směrem dozadu…“

* Nakonec Jestřábi skončili na 11. místě. Berete to jako neúspěch?

„Není to zrovna ideální umístění... Osobně jsem třeba nevěřil v první čtvrtinu tabulky, i když jsme na ni jednu dobu útočili a před reprezentační pauzou to na tak i vypadalo. Ale na takové osmé místo podle mě tým měl. Navíc k tomu ještě rychlý konec s Porubou, kdy jsme ale byli velice dobrým protivníkem. Hráči do toho dávali maximum a zejména v prvních dvou zápasech série tam nebylo týmu moc co vytknout, kromě závěru utkání. Jeden z venkovních zápasů jsme ale mohli a měli uhrát. Navíc když teď vidí člověk v televizi ty série, třeba rozhodnutí mezi Jihlavou a Litoměřicemi v sedmém zápasu, tak jej to o to více zamrzí.“

* Určitou kaňkou na sezóně bylo závěrečných deset proher. Jak tato série vznikla a co bylo příčinou?

„Před reprezentační pauzou jsme byli na vlně, vyhrávali jsme. Pauza nás zbrzdila, i když jsme se toho přes ni snažili co nejvíc natrénovat a dopilovat. Měli jsme pak těžší los, což přispělo k tomu, že se nám tolik výsledkově nedařilo. V samém závěru základní části už nám o tolik nešlo, snažili jsme se tak soustředit co nejvíce na sérii s Porubou.“

* Když nahlédneme do kabiny. Jak jste byl s hráči spokojený?

„Moc. Ve složení týmu se angažoval ještě Láďa Lubina a hlavní slovo měl samozřejmě Jiří Vykoukal. Podařilo se poskládat kvalitní tým s dobrým charakterem. Kluci byli opravdu pracovití a chtěli se zlepšovat. Vzadu se vyprofilovali Tomáš Drtil nebo Franta Hrdinka, což byli stěžejní obránci, stejně jako Renda Piegl. Vepředu to byl třeba Dominik Hrníčko, Petr Mrázek a útok Gago – Bartoš – Mrázek měl v přípravě podíl snad na polovině všech našich gólů. Jenže pak se Gago zranil, což naši sílu vepředu dost ovlivnilo. Jeho návrat trval dlouho a nebylo to ono. Hra tohoto hráče je založená na fyzickém pojetí a dohrávání soupeřů...“

* A tento styl hry musel v důsledku zranění změnit?

„Přesně tak. A nebylo to úplně ono, nedařilo se mu dostat se do toho zpět.“

* Jak moc tým ovlivnil koronavirus a s ním spojené snižování platů?

„Samozřejmě všichni vnímáme, že covid-19 poznamenal celkovou situaci ve společnosti. Jak už jsem říkal, že mužstvo mělo charakter, tak toto byl jeden z příkladů. Všichni hráči souhlasili se snížením odměn bez nějakých problémů. Moc dobře věděli, že majitel to má těžké se zajištěním rozpočtu.“

* Jak hodnotíte výkony prostějovských odchovanců, tedy Krejčího, Pěnčíka a Janečka?

„Pozitivně. Martin Pěnčík udělal největší posun. Nám trenérům se moc líbil jeho perfektní přístup k hokeji jako takovému. Michal Janeček si cestu do základní sestavy musel vybudovat. Byl trpělivý, a pokud bude tvrdě trénovat a neustále se zdokonalovat, má velkou šanci hrát v mužstvu důležitou roli. Petr Krejčí je hráč s velikým potenciálem. U něj je problém hlava. Jakmile bude vědět, co chce, má šanci se hodně posunout. Ke konci sezóny se k nám připojili i další odchovanci Petr Antoníček, Adam Popelka a Marek Micka. Jsou to mladí a perspektivní hráči, záleží jen na nich, jak svou šanci chytí za vlasy. Celou sezónu na pozici třetího brankáře působil Matěj Křupka. Celé mužstvo ho bralo velmi pozitivně a věřím, že pokud vydrží nadále trpělivě pracovat, tak šanci dostane.“

* Známé jsou už první změny nebo lépe řečeno odchody. To asi zamrzí, když odejdou hráči jako Tomáš Drtil nebo také zmíněný René Piegl?

„Přesně tak, je to škoda. Ale, když skončíte jedenáctí, je jasné, že majitel bude chtít změny. Danu Vachutkovi se sezóna příliš nepovedla. Počítám, že by v jeho případě stejně ze strany vedení Jestřábů nebyl už o něj další zájem. Ale odchod Drtila mě mrzí. Byla to možná jeho životní sezóna, pěkně se rozbruslil. (úsměv) Uvidíme, jak to bude s hráči jako Dominik Hrníčko nebo David Bartoš. Nevíme ještě, kdo zde bude příští sezónu jako trenér. Máme mít schůzku s vedením, kde by se mělo probírat, co a jak dál. Uvidíme tedy, co se dohodne.“

* Asi to není úplně lehké každou sezónu pracovat z větší části s jiným mužstvem?

„No, to je právě to, co říkám od začátku. Kdyby se neřešilo vybudování nového týmu, nezměnil se celý, ale posílil se na určitých postech… Je to opravdu škoda. Ten tým měl charakter a měl chuť. V další sezóně by si to sedlo, hráči by už věděli lépe, co se po nich chce, vštípili by si lépe vyžadovaný herní systém a projev. Pokud se to naopak nyní z větší části vymění, tak začínáme znovu. No nebude to jednoduché. Snad aspoň část týmu tedy zůstane pohromadě.“

 

IVO PEŠTUKA

* narodil se 13. července 1957 v Olomouci

* asistent trenéra hokejistů LHK Jestřábi Prostějov

* s hraním ledního hokeje začal v roce 1963, kdy jej otec dovedl na olomoucký zimák

* postupně prošel všemi mládežnickými kategoriemi HC Olomouc, vojnu strávil ve VTJ Písek, následně působil znovu v Olomouci, poté v Prostějově, ve Třinci a hráčskou kariéru ukončil opět v Prostějově

* trenérskou práci u mládeže zahájil ještě coby aktivní hokejista v Prostějově, poté se přesunul do Olomouce, Opavy a Havířova, kde kromě vedení mládežnických kategorií dělal i asistenta u tamních extraligových mužů

* z Havířova zamířil k dorostencům Olomouce, poté k juniorům Přerova a následně Prostějova, od nich pak na podzim 2016 přešel do „A“-týmu Jestřábů, kde působí dosud

* v Havířově si vyzkoušel i roli generálního manažera hokejového klubu

* za svůj největší úspěch považuje jedenáctileté účinkování právě v Havířově, kde se mužstvu pokaždé podařilo zachránit extraligu

* je ženatý, s manželkou Zuzanou mají čtyři dospělé děti (nejstarší Robert závodně plaval, Iva hrála házenou a veslovala, Ivo byl hokejista, nejmladší Jiří stále aktivně hraje hokej v USA) a tři vnoučata

zajímavost: díky nabídce kanadského kamaráda Johna DeRoo si vyzkoušel i trénování zámořských juniorů Calgary