Solidní bruslař, rozehrávač, ale taky střelec. Tak se ukazoval ve službách rodného Prostějova obránce Martin Pěnčík (na snímku). Jednadvacetiletý hráč prožil první sezónu mezi muži a rovnou v Chance lize. Dá se říct, že určitě nezklamal, ba dokonce překonal očekávání. I když nesbíral body po hrstech, byl nesmírně platný na obou koncích kluziště a v jednu dobu byl v soutěži dokonce mezi nejlepšími hráči v pobytu na ledě. Pak ale přišel zlom. V únoru třeba hrál Pěnčík minimálně, do play-off nezasáhl vůbec. Vše završil odchod z rodného města do Šumperka, kde na nadějného obránce čekají nové výzvy.

* Jak hodnotíte uplynulou sezónu? A ak vás posunula?

„Byla to pro mě první sezóna mezi muži, takže pro mě určitě velká zkušenost. Viděl jsem, jak to chodí, jak se chovají kluci a podobně. Myslím, že se mi ze začátku docela dařilo. Začínal jsem v Hodoníně, jak se ale v Prostějově zranili někteří hráči, stáhli si mě. Ze začátku to šlo, potom nevím... Nastal nějaký zlom, přestal jsem hrát. Netuším proč. Byla to ale zkušenost, jsem za ni rád.“

* Trenér vám neřekl, proč vás přestal nasazovat?

„Ne. A když jsem se ho ptal po sezóně, tak mi to taky nevysvětlil. Takže vůbec nevím.“

* Na sezónu asi tedy nebudete vzpomínat úplně v dobrém?

„No tak mrzelo mě, že jsem nehrál. Ale zas přede mnou bylo šest sedm obránců, kteří měli více zkušeností než já, byli starší, hráli… Asi byli lepší než já, když hráli místo mě.“

* Pak přišel váš konec v Prostějově. Překvapil vás?

„Ne. Měl jsem nabídku od Jestřábů, ale odmítl jsem ji. Chtěl jsem odejít.“

* Bylo to právě kvůli nízkému ice-time?

„Těch důvodů bylo víc, ale to bych nerad říkal. Nechci to komentovat…“

* Přesuňme se do Šumperka. Přišel jste do něj s několika dalšími hráči z Prostějova. Byla pro vás snazší aklimatizace, když v týmu někoho znáte?

„Určitě ano. Kluky znám, navíc jsou místní a znají to tam výborně. Už mě provedli. Před pár dny jsme začali s tréninky a znám i trenéry, pana Janečka a pana Majera. Pro mě to bylo určitě lepší, než kdybych šel úplně do neznáma.“

* Jaká jsou vaše očekávání od nového angažmá? S jakou rolí počítáte?

(pousměje se) „Zatím se žádnou, jsem mladý. Ale chtěl bych se určitě udržet mezi šesti beky a stabilně hrát.“

* Berete jako velkou výhodu, že to máte kousek od Prostějova, od známých, od rodiny?

„To je výborné. Sednu do auta a za hodinu jsem doma. To je super. Když chci, můžu jet po tréninku domů, a to v klidu i v pohodě.“