Velký hokejový comeback je tady! K týmu prostějovských Jestřábů se totiž připojil útočník Martin Novák (na snímku). Hráč, který v uplynulých letech působil v Českých Budějovicích, nastřádal za Jestřáby už více než stovku zápasů a zažil na Hané dvě velice vydařené produktivní sezóny. „Na Prostějov jsem nezapomněl,“ usmívá se staronová posila.

 

* Jak berete návrat do Prostějova?

„Určitě je to nostalgie. Těším se na to, taky jsem se tenkrát bavil s Lukášem Luňákem. Dělali jsme si s ním srandu, že mám ´unfinished bussiness´, tedy nedokončenou práci. Taky proto se vracím, abych dodělal nějakou práci, kterou jsem nechal před čtyřmi pěti lety. Byla tam určitá předsevzetí.“

* Jaká přesně?

„Konkrétní cíl si nechám pro sebe. Ale důležité je jít zápas od zápasu, vítězství od vítězství. Připravit se kvalitně na každý zápas a předvádět co nejlepší výkony. Týmový cíl si nechám ale pro sebe.“

* K těm týmovým cílům, co byste říkal na druhé kolo play-off?
„Tak samozřejmě je to pro klub dost důležité, aby se to povedlo. Po letech, co hraje prví ligu, to tomu chybí. Určitě by si to klub za ty roky zasloužil. Hraje tu soutěž nějakou dobu a chybí to.“
* Do Prostějova jste se vrátil z extraligových Českých Budějovic. Chtěl jste zůstat? A jaké jste měl další možnosti?
„Já jsem chtěl v Českých Budějovicích zůstat, ale s vedením už jsme se nedohodli. Takže jsem spíš řešil jiné kluby. Byla možnost odejít i do zahraničí, ale v této době se mi nechtělo moc riskovat, člověk neví, jak by to dopadlo. Byl ale zájem i z jiných klubů v Chance lize. Když se zveřejnilo, že mi Budějovice nenabídnou smlouvu, strávil jsem pár dní na telefonu.“ (úsměv)
* Zase na druhou stranu potěší, že je zájem…
„Ano, bylo to příznivé v tom, že tu práci seženu. Pořád jsem ale vnitřně doufal, že bude třeba nabídka z extraligy. To nepadlo. Nebo bych musel dlouho čekat. Rozhodl jsem se jít tedy cestou jistoty a jít do známého prostředí.“
* Překvapilo vás po přesunu do Prostějova, že zde nikdo z týmu z doby před čtyřmi lety nezůstal?
„Samozřejmě si myslím, že je dobré, když je tým nějakou dobu pohromadě a je tam rozvíjena nějaká koncepce. Na druhou stranu občas kluby zkouší, snaží se najít správnou variantu. Co jsem občas zahlédl nějaké zápasy – k Prostějovu jsem měl stále nějaký vztah – tak jsem se podíval na nějaké on-lajny. Viděl jsem, že tu byli kvalitní hráči, kteří ale odešli. Myslím, že je to škoda. Ale tak to prostě ve sportu a v hokeji chodí. Někdy není ta trpělivost udržet tým pohromadě, když nefunguje. Na jednu stranu tedy ano, překvapení. Na druhou se tomu nedivím.“
* Hrála ve vašem výběru Prostějova roli i skutečnost, že sem přišel z Motoru trenér Aleš Totter?
„Ano, hrálo to jistou roli. Aleše znám, trénoval mě tři roky. Znám jeho práci, vím, jaký je to člověk. Bylo to plus při vyjednávání, i ohledně mého návratu.“
* Co říkáte na to, že tým trénuje přes léto individuálně?
„Myslím si, že je to to nejlepší, co může hokejista mít. Každý hráč je jiný, potřebuje úplně jiné věci. Vlastně od doby, co jsem šel do Prostějova, jsem měl individuální letní přípravu. Jen první rok v Budějovicích byla společná. Nechci říkat, že to bylo tím, ale hned se mi urvalo koleno. Hlavně ale vím, co mé tělo potřebuje. Spolupracuji tři roky s kondičním trenérem Tomášem Cibulkou, který je i kondičním trenérem v Motoru. A já se cítil ty roky nejlépe v kariéře. Měl jsem koleno operované a on mi suchou přípravu dělá naplno, abych hokej mohl hrát co nejdéle, na co nejlepší úrovni. Kdyby naopak byla společná suchá příprava, tak se nemusí vůbec brát ohled na nějaká dřívější poranění a člověk si to může akorát obnovit. Myslím si, že suchá individuální příprava je dalším velkým plus.“
* Po návratu do Prostějova, na které místo jste se po těch letech podíval nejdříve?
„Město jsem si projel, zatím na nějakou procházku nebyl moc čas. Když jsem tudy ale projížděl, vracely se mi vzpomínky, kudy jsem chodil, co jsem zde prožil, kde jsem to měl rád. Zatím jsem si tedy připomínal město jen z auta.“