Po dlouhých osmi letech se s kormidlem u fotbalistů Pivína rozloučil trenér Jaroslav Svozil (na snímku). Svérázný kouč se pro tento krok rozhodl v minulých týdnech a mužstvo předal svému nástupci Pavlovi Valtrovi, který pod ním poslední roky nastupoval. Během osmi sezón zažil Pivín řadu věcí. Dva ročníky musel na jaře dohánět podzimní manko, také však byl i blízko postupu.

Teď započne v klubu nová éra, ale bývalý lodivod u toho úplně chybět nebude. Kromě toho, že nadále zůstane působit u dorostu, se bude věnovat udírně a na zápasy se bude těšit z pozice fanouška.

* O svém možném konci na lavičce jste se zmiňoval už dříve. Přišel nyní nějaký impuls, nebo to ve vás spíše tak nějak uzrálo?

„Tohle rozhodnutí ve mně tak nějak uzrávalo už delší čas. Byl jsem u mužstva už opravdu dlouho. Nemůžu říct, že přišlo nějaké vyhoření, ale začínal jsem vnímat, že by mužstvo potřebovalo nějaký nový impuls. Ten podle mě přijde právě s novými tvářemi nejen v kádru, ale také na trenérském postu.“

* Na trenérské lavici jste působil celých osm let, čekal jste, že vydržíte takto dlouhou dobu?

„Upřímně jsem vůbec nečekal, že vydržím tak dlouho. Původně jsem si říkal, že takových pět let by byl maximální strop, a pak bych to někomu rád předal. Nakonec to však dopadlo tak, že jsem vydržel ještě o tři roky déle. Srdce mi k Pivínu už přirostlo, to je pravý důvod, že jsem vydržel o něco déle. A i když už na lavičce nebudu, neznamená to, že bych v Pivíně dále nevypomáhal.“

* Když byste se za uplynulými roky měl ohlédnout, jak byste toto období pivínské kopané hodnotil?

„Řekl bych, že to byla taková střídavá houpačka. (úsměv) Byly tam dva roky, kdy to s námi nevypadalo úplně nejlépe, pak jsme se pomalu zachraňovali. Podařilo se nám hrát dva ročníky na špici tabulky, poté jsme zase trošku klesli a zase nahoru. Ale to u tady těch vesnických klubů je zcela běžné. V malé vesničce jako Pivín prostě nemůžete hrát pouze s hráči z vlastních zdrojů. Těší mě však, že se tady pořád vychovávají fotbalisté pro danou soutěž. Celkově bych to považoval za uspokojivé a z mého pohledu panuje spokojenost.“

* Pivín za těch osm let pod vaším vedením neměl jedinou sezónu, kdy by se strachoval o záchranu až do posledních kol, což se o mnoha regionálních klubech říct nedá, co bylo tím klíčem?

„Jedním z klíčových aspektů podle mě vždy byl a asi i bude domácí areál. Tady je proslule známá bouřlivá atmosféra, kterou nedokáže každý klub unést. Je to takové někdy až hodně svérázné prostředí. (smích) Ale to klukům vždy hodně pomáhalo. A druhou věcí jsou samozřejmě posily, které přicházely tak nějak postupně a kádr se stále doplňoval. To jsou podle mého názoru dva hlavní pilíře.“

* Celkově jste zažil na lavičce řadu momentů ať už těch pozitivních, tak negativních. Na který rád vzpomínáte a co si vybavíte nejvíce?

„Určitě se takových chvil najde spousta. Nejvíc si samozřejmě člověk pamatuje naše derby přes kopec s Klenovicemi. To mi okamžitě naskočí snad všechny. Ať už z negativního pohledu, kdy jsme v Klenovicích málem nedohráli kvůli vyloučeným hráčům, ale taky mi naskočí naopak i ty, kdy jsme jim dali v domácím prostředí pět branek a starosta Klenovic v poločase odjel naštvaný na své kluky. To jsou zážitky, které už z hlavy nedostanete. Velmi rád taky vzpomínám na derby, kdy jsme hráli o záchranu a Klenovice o postup. Zápas skončil 3:3 a u nás bylo okolo sedmi set fanoušků z obou táborů. Pak jsou tu i další věci.“

* Které?

„Například sledování postupného růstu kariéry Libora Žondry, kterému jsem předvídal velkou budoucnost. Viděl jsem, jak šel přes krajský přebor do divize a následně druhé ligy, nakonec to dotáhl i do vytoužené ligy, kde si měl možnost zahrát. To je taky jeden z historických okamžiků pro pivínský fotbal.“

* Vždycky jste působil jako trenér, který se nebál ozvat, pokud se mu něco nelíbilo, a řekl vše, co měl na srdci. Myslíte si, že to bylo ku prospěchu, nebo i uškodilo?

„Podívejte se, já mám takovou trošku výhodu, že jsem prošel všemi funkcemi, co ve fotbale můžete zažít. Od hráče přes rozhodčího a delegáta až po trenéra. Já jsem vždycky zastával ten názor, že když něco dělám, musím tomu dávat sto procent, jinak to nejde. Když jsem začal trénovat, tak jsem prakticky všechny rozhodčí znal a věděl jsem, který rozhodčí je jaký, kdo chce uškodit, nebo to spíše neumí a kdo je naopak opravdu kvalitní. Samozřejmě emoce za mě k fotbalu patří a vždy patřit budou, na druhou stranu jsem si někdy sám říkal, jestli už to nebylo přehnané, a tímto bych se za některé výroky i rád zpětně omluvil. Za některými vystoupeními si však určitě budu i nadále stát, ale jak jsem říkal, emoce k této krásné hře zkrátka patří.“

* Emoce jste uměl vždy dávat najevo i během zápasu...

„Ano, to je způsobeno také tím, že já neumím prohrávat. Nebo ne, že bych neuměl, ale hrozně nerad prohrávám. Já nerad prohraji i třeba v Člověče, nezlob se! nebo v piškvorkách. (smích) Já jsem vždy byl tím vítězným typem a jestli nejdeme na hřiště zvítězit v jakémkoliv sportu, tak to nemá cenu hrát.“

* Důvěru nyní dostal Pavel Valtr. Věříte, že právě on bude tím pravým mužem?

„To je těžké odhadovat. Nicméně Pavlíkovi opravdu přeji, aby byl úspěšný. Začíná s trénováním, skočil do toho však rovnýma nohama. Čas teď ukáže, ale musím říct, že mi už nyní pomáhal s tréninky, které má za mě velmi dobré. Teď záleží, jak si povede, co se týče skladby sestavy a určitě mu k tomu budou i další lidé nápomocni, aby na to nezůstal sám.“

* V Pivíně vedete také dorostence. U nich zůstáváte, nebo i zde dojde k výměně trenéra?

„Ano, u dorostu určitě zůstanu. Protože jsem byl jedním z mála, kdo prosazoval, aby se tato kategorie udržela za každou cenu, i když to už také začínalo vypadat bledě. Ale jakmile skončí dorost, postupně odejde celý fotbalový klub, protože znovu dorostence přihlásit je úkol téměř nereálný, což vidíme po celém okrese.“ 

* Pokud bychom se měli ještě podívat na fotbal jako celek, jak jej hodnotíte?

„Já zastávám dlouhodobě stejný názor, který se mi stále více potvrzuje. Jen v poslední době jsem viděl řadu rozhovorů s klukama, co v mladém věku končí s fotbalem. Dlouhodobě říkám, že dokud se děti nebudou nejprve rozvíjet na vesnicích, kde se kromě základů naučí mít k fotbalu vztah a srdíčko na správném místě a dokud trenéři na vrcholové úrovni nepovedou děti k tomu, aby je spíše dokázali udržet u fotbalu než je všechny dotáhnout do ligy, kam se dostane stejně jeden nebo dva z ročníku, tak to lepší nebude. Protože úbytek hráčů nejde primárně z vesnických klubů, ale právě z těch vrcholových klubů, kde se kluci neuchytí někde u divize a do vesnice jít hrát nějakou krajskou soutěž se jim nechce, tak raději skončí. A na tom to právě pomalu skomírá.“

* Už ale i na regionální úrovni těch mládežnických týmu není…

„To máte pravdu, ale jasně je vidět, které týmy fotbal ještě nějakým způsobem drží. Stačí se podívat na průměrné věky hráčů v klubech, kde se mládež drží, je to diametrální rozdíl. Když se podíváme na Otaslavice, Kostelec nebo například Čechovice, tak ty kluby nějakým způsobem žijí právě díky mládeži, ale tam, kde nic není, to pomalu stárne a skomírá. Vezměte si třeba Němčice jako město, to je smutný pohled. Dříve bylo čtrnáct mužstev v okresním přeboru dorostů a bylo kde brát. O tom si dnes můžeme nechat jen zdát. Nechci být nějakým zlým prorokem, ale bojím se, že postupně to bude horší a horší.“

* Je možné, že bychom vás ještě na trenérském postu viděli? I třeba mimo Pivín?

(směje se) „Ono se říká, že dvakrát člověk do stejné řeky nevstoupí, ale já už bych to měl jako třetí návrat. Kdysi se mi povedl majstrštyk. Zachránili jsme se, i když jsme za podzim uhráli jen šest bodů. Ale mohu prozradit, že těch sto procent dávám do přípravy na pořad Prostřeno!. (smích) Teď se budu totiž naplno věnovat udírně v Pivíně. Za ty roky bych to však určitě nedělal bez těch, kteří zde v Pivíně jsou. Ať už se jedná o manžele Sedlákovy nebo Viktora Švédu, který je dalším obrovským srdcařem. I díky němu jsem se u toho tak dlouho udržel. Rád bych jim za to všechno touto cestou poděkoval. Lepšího chlapa pro ‚dělání‘ fotbalu jsem nezažil.“

* Na fotbal však určitě nezanevřete, nemýlím se, že?

„To určitě ne. Jak jsem již zmiňoval, budeme dělat dobroty v udírně, na které všechny srdečně zvu. A nyní bude možná i čas se ohlédnout po dalších zápasech v roli fanouška, na což se moc těším. Třeba bych taky mohl pomoci s vytipováním případných posil.“

 

JAROSLAV SVOZIL

* narodil se 21. srpna 1958 v Prostějově

* vystudoval střední školu v oboru elektrikář středo proud

* je ženatý, má dva syny, jednoho vnuka a jednu vnučku, druhého vnuka na cestě

* pracuje jako OSVČ

* v mládežnických kategoriích působil až do dorostu v OP Prostějov, kde si zahrál i druhou dorosteneckou ligu

* po konci vojenské služby hrál v Agrostroji Prostějov a následně Plumlově

* působil také jako rozhodčí, kde pískal třetí ligu

* následně byl také delegátem třetí ligy

* dva roky pracoval ve fotbalovém klubu v Opavě, rok zde zastával funkci vedoucího mužstva

* následně se přesunul do Pivína, kde klub vedl jako trenér až do letošní předčasně ukončené sezóny

* v Pivíně i nadále zůstává jako trenér dorostu

zajímavost: jeho největším koníčkem je vaření a postupně vede i vnuka stejně jako oba syny k fotbalu.