Před čtrnácti dny po domácím utkání s Opavou přišla pro klub i fanoušky šokující informace, na niž musel klub okamžitě reagovat. Kouč Jiří Jarošík, který mužstvo převzal v červnu, odešel do nejvyšší fotbalové soutěže na lavičku Teplic a s sebou vzal také asistenta Tomáše Hunala i trenéra brankářů Petara Alexejeviče. Jak na tři měsíce v Prostějově vzpomíná a co mu angažmá v eskáčku dalo?

 

* Už jste měl čas ohlédnout se za působením v Prostějově?

„Abych řekl pravdu, zatím ani nebyl čas na nějaké ohlížení. Rychlý přechod z Prostějova do Teplic, kde nás čekal hned ostrý duel o víkendu. Nyní v reprezentační pauze už je alespoň čas se trošku rozkoukat. Teplice jsou velkým klubem, kde toho bylo takto narychlo opravdu hodně. Takže upřímně jsem to zatím ani nestihl.“

*A kdybyste se za vším ohlédl nyní?

„Když se podívám zpět tak musím říct, že jsem se na Moravě začal cítit skvěle. Měli jsme výbornou partu v kabině. Věřím, že tomu i pomohla ta menší čistka. Myslím si, že poté šatna začala úplně jinak dýchat. Kluci byli skvělí. Celkově i lidé, kteří fotbal v Prostějově dělají. Všem se sluší opravdu poděkovat za šanci i jejich vřelý přístup. Je vidět, že jsou opravdu obyčejní lidé, kteří to dělají především srdcem, záleží jim na tom, aby mužstvo fungovalo jako jeden celek a mělo i výsledky. To se mi hrozně líbilo. Přeji jim, aby jim to tak vydrželo i nadále.“