Českým červeným křížem byl nedávno oceněn Prostějovan Jan Lázna (na snímku). Je totiž pravidelným dárcem krve, za desítky let daroval podle vlastních slov této tekutiny už na „kýble“. Nyní se může pyšnit oceněním za to, že i po šedesátce je nadále činným. Byť připomíná, že dlouho to už nebude, jelikož podmínkou je věk do 65 let. Do té doby ale bude nadále chodit. „Ocenění mě potěšilo, ale kvůli němu jsem to nedělal,“ říká modelář, učitel na střední zdravotnické škole v Prostějově i hodnotitel středoškolských odborných prací, takzvaných SOČ. Janu Láznovi je potřeba poblahopřát a nepochybujeme, že dosáhne i na kříž 1. třídy za 160 odběrů.

 

* Jaký byl první impuls k tomu, že jste šel poprvé darovat krev?

„Poměrně jednoduchý. V té době jsem pracoval v Mostkovicích, ve vojenském opravárenském podniku. A tam bylo takovým zvykem, že se vždy deset až patnáct lidí domluvilo a šlo se darovat krev. Takže jsem se přidal k nim a od té chvíle, od roku 1984, chodím.“

* Byl jste darovat krev i v době koronavirové?

„Byl. Pak jsem měl půl roku stopku, protože jsem sám dostal letos v březnu covid. Pak jsem šel až o prázdninách, kdy už to bylo možmné. Potom jsem měl ještě jednu stopku, nesmí se totiž dávat krev po úrazu nebo větší operaci. A já jsem před rokem absolvoval totální endoprotézu kolene. V době koronavirové pandemie jsem tak byl jen jednou. Ale ne protože bych se bál nebo nechtěl, důvodem byla řekněme vyšší moc.

* Daří se vám získávat další dárce ve svém okolí?

„Zkoušíme to u nás ve škole. Někteří byli jednou a podruhé nešli. Podařilo se pár studentů přesvědčit, pravidelně ale podle mě nechodí nikdo. Ve svém okolí jsem některým řekl, že by mohli. Jenže obvykle byl argumen, že nemůžou z důvodu alergie, prodělaného meningokoku nebo nějaké jiné nemoci, která účast vylučuje. A manželka, která má skupinu AB, má tak vzácnou skupinu, že jí ani není moc potřeba. Tu nechtěli. Zkoušel jsem to tedy, ale omezující podmínky jsou pořád docela přísné, takže hodně lidí jim nevyhovuje, aby mohli krev dávat. Třeba by i chtěli, ale nemohou.“

* Často se v médiích hovoří o tom, že je dárců nedostatek a spíše ubývají. Co na to říkáte?

„Trošičku je to, řekl bych, vliv současné doby, kdy zaměstnavatelé tohle nevidí rádi. Člověk totiž, když jde dávat krev, má nárok na volno. A spousta těch řadových zaměstnanců si radši netroufne nejít do práce. Takže kolikrát dárci sami, a patřím mezi ně, dají krev, vrací se do práce a normálně ten den odpracují. To je jeden moment, někteří lidé si prostě nechtějí komplikovat situaci v práci. A druhým momentem je, že dříve to byla taková společná akce, že se domluvila skupina lidí a šla. Dneska se v tomto směru mladí moc nedomlouvají. Někteří si třeba řeknou, proč by měli zadarmo darovat krev. Vidím, že komerční odběrová centra poměrně hodně platí, dávají 800, 900 za jeden odběr. To dobrovolné dárcovství tedy malinko upadá. V okolí žádné komerční centrum nemáme, sama prostějovská nemocnice je tak odkázána pouze na dobrovolné dárce, kterých ale ubývá. Hlavně mezi mladými lidmi.“

* Co byste vzkázal těm, kteří nechodí darovat krev?

„Je to věc svědomí. Nikdy nevědí, jestli oni sami neutrpí někde úraz, třeba při autonehodě, a budou potřebovat nějaké větší množství krve. Nebo nepůjdou na nějakou rozsáhlejší operaci. A určitě by nechtěli slyšet, že je nemohou operovat, protože nemají krev. Je to tedy taková vnitřní motivace – co kdybych to někdy sám potřeboval – a zadruhé je to uvědomělost, že chci pomoci ostatním, aby mohli dostat plnohodnotnou zdravotnickou péči.“

 

kdo je oceněný dárce krve JAN LÁZNA

Jde o prostějovského rodáka a poměrně známou osobnost, o které jsme v minulosti ve Večenríku již psali. Je znám jako papírový modelář a zanícený spolupracovník spolku Hanácký Jeruzalém, pro který jednak vytváří model bývalého židovského centra, především pak okolí Špalíčku, ale také pořádá pro veřejnost komentované prohlídky na židovském hřbitově. Dlouhá léta je pedagogem na Střední zdravotnické škole, kde předává své znalosti žákům v předmětech informační a komunikační technologie, matematika a fyzika a jak konstatují již generace absolventů školy, vždy udivoval svými hlubokými znalostmi ve svém, ale i v jiných oborech. Je také členem sdružení MENSA ČR, která sdružuje nadprůměrně inteligentní jedince.