Až do poloviny letošního roku platilo, že František Váňa (na snímku) pojil celou svou kariéru s prostějovským basketbalem. Zde se narodil a poprvé se postavil pod bezedné koše. Prošel všemi kategoriemi, dostal se do mládežnických reprezentací a v lednu 2017 si poprvé zahrál nejvyšší mužskou soutěž Kooperativa NBL. Postupně se propracoval do základní sestavy, vydobyl si vizitku skvělého střelce z dálky a v minulé sezóně zastával i pozici kapitána. Ve třiadvaceti letech v létě letošního roku poprvé v kariéře přestoupil, a to rovnou do kádru mistrovského Nymburka. Od nové sezóny tak hraje Ligu mistrů a dál žije sen o tom, že se probojuje do národního týmu České republiky. „Takový sen má snad každý sportovec. Mám ještě chvilku čas, třeba i dva nebo tři roky. Ale věřím, že se mé přání splní,“ říká odhodlaně odchovanec prostějovského basketbalu.

* Ligová sezóna vstoupila do druhé poloviny základní části stejně jako evropská Liga mistrů. Už jste si stačil zvyknout v novém angažmá?

„Zvykám si pořád, ale už jsem se stačil rozkoukat. Do zápasů v české lize musíme být dobře připraveni z pozice favorita, což jsem dříve nezažíval. A Liga mistrů je úplně jiný level. Je rychlejší, silovější, dravější. Za každou chybu přichází trest. Na to si zvykám pořád. Ale je to pěkné zvykání. Užívám si to.“

* Nymburk se dlouhodobě snaží hrát opravdu hodně rychlý basketbal. Neměl jste problém srovnat se s vysokým tempem?

„Tady se tak hraje opravdu dlouho, takže tempo jsem si osahal už v době, kdy jsem proti Nymburku nastupoval. Trenéři tady dbají na to, abychom sprintovali do každého útoku a stejně rychle se vraceli do obrany. Pochodový basketbal nám nesedí, což se ukázalo například v Lize mistrů v domácím utkání s Paokem Soluň. Na začátku poslední čtvrtiny jsme vedli o patnáct, pak přestali hrát naši rychlou hru a nakonec prohráli. To se nám nesmí stávat.

* Nejlepší domácí klub současnosti je dlouhodobým tuzemským hegemonem. V čem je nymburské kouzlo?

„V týmu je obrovská konkurence. Nejen v zápasech, ale i na trénincích, kde nastupujete proti reprezentantům nebo skvělým zahraničním hráčům. Žádné polevení se neodpouští. Kdo udělá chybu, jde si sednout. Takové prostředí každého posouvá. Proto byl přesun do Nymburka logický, sám se chci zlepšovat a posouvat v kariéře. Je to docela dřina, ale mě to baví.“

* Náročnost trenéra Sekuliče vám nevadí?

„Věděl jsem, že to tak bude. Je to zkušený a chytrý trenér. Vyžaduje, aby všichni byli na tréninku stoprocentně soustředění, nic se nesmí odfláknout. S tím nikdo nemá problém. Každý si uvědomuje, že to je jediná cesta k úspěchu.“

* A také k dalšímu případnému kariérnímu posunu nebo splnění basketbalových snů. Ten váš byl vždy reprezentační. Stále to platí?

„Na tom se nic nemění. Už jsem loni na jednom srazu byl a vím, na čem musím zapracovat. Právě nymburské angažmá mi v tom může pomoci. Dostat se do národního týmu je sen a současně cíl.“

* V lize zatím v zápasech hrajete průměrně téměř čtrnáct minut. Jste s takovým vytížením spokojený?

„Každý chce hrát co nejvíce, ale trenér se v lize snaží rozprostřít minuty rovnoměrně, aby se nikdo zbytečně neunavoval před zápasy v Lize mistrů. U mě je to tak, že někdy hraji víc a jindy dostanu méně minut. Ale všichni mi říkají, že na první sezónu v Nymburce mám dobrou minutáž. Tak jim věřím.“ (smích)

* S Nymburkem máte nabitý program. Stačíte sledovat své bývalé spoluhráče, kteří hrají v BK Redstone Olomoucko?

„Tu chvilku si vždycky najdu. Začátek sezóny klukům opravdu nevyšel a měli zřejmě trošku jiné představy. Nejsou ve snadné situaci, přeji jim, aby se jim v dalším pokračování ligy dařilo. Náznaky tady jsou. Třeba v Kolíně měli i trošku smůly. Potřebují vyhrát, ukončit sérii neúspěchů. Vítězství by to mohlo zlomit.“

* Řadu zápasů tým prohrál velice těsně. Máte představu, co to dělá s psychikou celého týmu?

„Sám si to dobře pamatuji z minulé sezóny. Nepředváděli jsme špatný basketbal a řada zápasů byla dobře rozehraná. Byli jsme jen kousek od úspěchu a ten nakonec opakovaně nepřišel. Prostě jsme zapomněli vyhrávat a nezvládali koncovky. Do hlavy se vkrádaly různé myšlenky. Většina sportovců si takovým obdobím v kariéře projde. Jde o to, aby netrvalo příliš dlouho.“

* Co říkáte výkonům mladých prostějovských basketbalistů v sestavě Olomoucka?

„S celou řadou jsem ještě nedávno hrál, pochopitelně se pokaždé podívám, jak se jim dařilo. Mám radost, že se začíná výrazně prosazovat Erik Klepač a věřím, že to samé brzy bude čekat jeho bratra Adama. Jsou to dobří kluci, přeji jim úspěch. Znám i některé další hráče. Třeba Marka Sehnala, se kterým jsem byl v jednom týmu několik sezón. Už s nimi nesedím v jedné kabině, přesto jim fandím. Pokud tedy nehrají proti nám.“ (úsměv)

* Když jste to nakousl. Už za sebou máte první zápas proti hanáckému klubu. Byl pro vás nějak speciální?

„Třeba v tom, že se mi střelecky příliš nedařilo. Ale vážně, vím, jak to myslíte. Bylo to zvláštní. Klub se přestěhoval do Olomouce a už nehraje v Prostějově. Změnil se název i klubové barvy. Takže to nebylo úplně tak, že bych hrál proti klubu, který mě vychoval. Ale je to nástupce Prostějova mezi elitou. Koneckonců i já jsem několik zápasů odehrál v Čajkaréně, což je současná domácí hala Olomoucka. Takže to byl trošku jiný zápas než ostatní.“

* Umíte odhadnout, kam by se váš bývalý tým mohl v tabulce posunout, až se mu začne dařit?

„To je těžké, zkusím to říct jinak. V tomto soutěžním ročníku je extrémně důležité neskončit poslední. Na postup myslí pražská Slavie. Myslím, že v závěru sezóny svoji sestavu ještě posílí a udělá maximum, aby se dostala do Kooperativa NBL. Hrát s ní baráž, to by asi vážně nebyl dobrý nápad.“

* Díky přestupu jste dostal možnost hrát i Ligu mistrů, ve které jste zatím nastoupil do tří zápasů. Jak se vám líbí špičková evropská soutěž?

„Je to vážně skvělá soutěž, v níž startují výhradně špičkové kluby. Mám velkou radost, že můžu Ligu mistrů hrát. Třeba hned první zápas proti Galatasaray Istanbul byl pro mě obrovský zážitek. Až teda na to, že jsme prohráli... Ale dostal jsem větší prostor, než mě napadlo. Hned jsem pocítil, co Liga mistrů obnáší z pohledu nasazení a agresivity.“

* A hned jste dal šest bodů a stejný počet přidal v dalším utkání proti Paoku Soluň. Měl jste z tohoto utkání ještě lepší pocit, protože vaše dvě trojky přispěly k těsnému vítězství o jediný bod?

„Možná jo. I když stačilo málo a mohli jsme prohrát. Prakticky celý zápas jsme vedli, v koncovce ale soupeř výsledek otočil a nás spasila až poslední střela Jerricka Hardinga z téměř nemožné pozice. Naštěstí to dobře dopadlo. Ke skvělému pocitu z výhry mám navíc další zkušenost, jak se můžou zdánlivě jasné zápasy zamotat. Stačil kousek a mohli jsme sedět v kabině s ručníky přes hlavu.“

* Na druhou stranu jste nastoupil i do zápasů za prvoligový Basketbal Polabí. Není to hodně velký rozptyl v kvalitě soupeřů?

„Možná ano, ale já to nějak nevnímám. Mám rád basketbal, tuto hru miluji. A když je možnost nastoupit do nějakého zápasu, jsem rád. I za Polabí. Nechci brát minuty mladým klukům, kteří se posouvají do mužského basketbalu, ale když se trenéři domluví, nemám s tím problém.“

* Nemáte strach, že se můžete v první lize zranit, což by mohlo ovlivnit další kariéru v lepších soutěžích?

„To se stát může kdekoli, třeba na chodníku před halou. Tak nejde přemýšlet. Pochopitelně si člověk dává větší pozor, do některých situací nejde úplně po hlavě. Jinak ovšem proti hraní první ligy nic nemám. Má to světlé stránky. Víc se dostanu ke střelbě, můžu si vyzkoušet některé věci, které by v prvním týmu úplně nešly. Každá odehraná minuta se počítá a přináší další zlepšení.“

* Jakékoli utkání je lepší než povalování u televize?

„Ne, že bych se někdy nerad válel, ale něco na tom je. Jsou situace, kdy se v Kooperativa NBL v nymburské sestavě nedostanu na palubovku na nějaký delší čas, pak rád využiji možnost nastoupit za Polabí. Trenér zavolá, sbalím se a jdu. Nemám s tím žádný problém. Koneckonců i takové zápasy mě posouvají za mým snem.“

* Tím je česká reprezentace, kam už jste nakoukl při jednom srazu...

„Ano, je to sen do budoucna. Mám na to ještě chvilku čas, třeba dva tři roky, ale určitě bych se tam chtěl podívat a stát se reprezentantem. Je to přání každého hráče nejen v basketu, ale i v ostatních sportech. Mířím za tím, ale jelikož jsem byl minulý rok na jednom srazu, tak jsem viděl nějaké nedostatky, na kterých musím ještě zapracovat. Věřím, že právě v Nymburku mi to pomůže a rezervy se zacelí a zlepší.“

* Předhazoval vám v novém působišti někdo váš rekordní počin ze sezony 2018/19, kdy jste v zápase NBL proměnil 9 z 9 trojkových pokusů?

„Kluci o tom vědí, ale to už je příjemná historie, na kterou si sem tam vzpomenu. Ale že by se o tom tady mluvilo, to ne. Leda kdyby se to povedlo zopakovat…  Jsou tady zajímavější věci.“ (usmívá se)

 

FRANTIŠEK VÁŇA

* narodil se 9. února 1998 v Prostějově

* křídlo měřící 193 centimetry

* je odchovancem prostějovského basketbalu, kde strávil celou mládežnickou kariéru

* v dresu zdejších Orlů odehrál 28. ledna 2017 proti Svitavám první necelé dvě minuty v nejvyšší české soutěži

* další čtyři sezony oblékal dres BK Olomoucko se sídlem v Prostějově, kde se postupně vypracoval do role kapitána

* po sezóně 2018/19 byl vyhlášen jako hráč s největším zlepšením v sezóně Kooperativa NBL

* jako obávaný střelec z dálky na sebe výrazně upozornil v předloňském utkání v Kolíně devíti trojkami a zařadil se na šesté místo historických tabulek nejvyšší domácí soutěže

* před sezónou 2021/2022 poprvé opustil Hanou a přestoupil do Nymburka

* je v širším výběru reprezentačního trenéra České republiky Ronena Ginzburga, který jej na konci minulého ročníku pozval na jeden ze srazů, do zápasu ještě nenastoupil

zajímavost: při přestupu do Nymburka upřednostnil českého mistra před Opavou, přestože dříve tvrdil, že za polabský klub nikdy hrát nebude