Pochází z Brna, v roli statistika prošel tamním Královým Polem, ale i zahraničními štacemi ve Švýcarsku či Německu, na klubové úrovni naposledy působil u mistrovských mužů Karlovarska. Po práci u mládežnických reprezentací dívek ČR je navíc už osm let členem realizačního týmu českého národního mužstva, jež letos na domácím evropském šampionátu senzačně vyřadilo olympijské vítěze z Francie a postoupilo až do čtvrtfinále. Hned poté se Zdeněk Sklenář (na snímku) přesunul do Prostějova, kde od září načal svou novou kariéru trenéra volejbalové mládeže VK. Coby kouč má na starost juniorky, ale podle potřeb vypomáhá i u jiných věkových kategorií.

* Co vás vlastně přivedlo do vékáčka?

„Kdysi před lety jsem ještě jako vysokoškolák začínal pomáhat u mládežnic KP Brno pod Alešem Novákem, který mě zaučoval. Od té doby jsme v neustálém kontaktu, výborně se známe a máme kamarádský vztah. Jakmile Aleš před několika roky nastoupil v Prostějově, oslovil mě s lákavou nabídkou jít sem dělat mládežnického trenéra. Byl jsem však vázaný v Karlových Varech a taky u mužské reprezentace, teprve letos se můj ‚přestup‘ mohl uskutečnit.“

* Jaký byl vstup do hanáckého angažmá?

„Nejdřív jsme si dlouho dopředu společně sedli a probrali, jak budou rozdělené role, co všechno budu mít na práci a že si mě Aleš svým způsobem povede. Což je pro mě jako začínajícího trenéra mladých hráček ideální. Dosud jsem drtivou většinu času pracoval s dospělými, teď jsem začal něco trochu jiného a bez takové úzké podpory zkušeného trenéra by případných problémů i pádů mohlo být víc. (úsměv) Hned po skončení minulé sezóny Karlovarska jsem přijel do Prostějova, abych si tady všechno prohlédl a seznámil se s holkama. Následně jsem byl s nároďákem během přípravy na EURO, ale když se naskytl volný den a šlo to, rozjel jsem se pokaždé znovu sem, abych se v rámci možností zapojil aspoň na chvíli do tréninků. Věděl jsem, že i takový minimální kontakt je důležitý, aby bylo na co navázat po mistrovství Evropy. Můj nástup k prostějovským děvčatům byl kvůli tomuto vrcholnému turnaji hodně opožděný, mohl jsem tu naplno začít až od 12. září. A nebýt velké pomoci Aleše i Soli Soares, tak bych do prostějovského působení s natolik pozdním nástupem letos ani nešel. Díky nim se vše zvládlo, člověk prostě potřebuje mít okolo sebe profesně zdatné lidi, na které se může spolehnout.“

* Jste zatím spokojen s dosavadním průběhem aktuálního ročníku?

„S juniorkami máme za sebou dva první turnaje extraligy. A musím říct, že výsledkově jsme zatím dopadli asi trochu lépe, než jak to vypadalo herně. (směje se) Hlavně jsme při úvodním turnaji kvalifikace vytěžili z nelehké situace velmi výhodnou vstupní pozici do soutěže. V Brně jsme totiž nastoupili bez dvou přihrávajících smečařek, zraněné Dariny Tesařové i nemocné Simony Marešové. Zaskočit na tomhle postu proto musela Adéla Sovíková, která naštěstí svou těžkou roli zvládla výborně sebevědomým způsobem. Což pomohlo celému týmu, hned v zahajovacím utkání jsme tak získali cenný bod proti domácímu Brnu. Pak sice přišla prohra s Chodovem, ale ten se nakonec ukázal být nejsilnějším celkem naší kvalifikační skupiny. Rozhodující bylo následné zdolání Střešovic i Plzně v náročných zápasech, kdy holky skvěle zabojovaly a zvedly spoustu zdánlivě ztracených míčů obětavou obranou v poli. Zvládly to v hlavách, čehož jsem si cenil. Díky sedmi získaným bodům a třetímu místu v tabulce jsme další extraligové kolo absolvovali v prostřední skupině o 6. až 10. místo, která také dopadla po výsledkové stránce příznivě. Tentokrát jsme urvali bodík proti domácímu Přerovu, v klíčovém duelu porazili dobrou prací celého kolektivu včetně střídajících Lanškroun 3:1. A byť následovaly dvě prohry 0:3 s Brnem i Šternberkem, v některých pasážích posledního střetnutí jsme předváděli hodně kvalitní volejbal. Podstatné bylo, že nám čtyřbodový zisk stačil s trochou nezbytného štěstí opět na třetí pozici a tím se povedlo udržet v béčku.“

* Je průběžná osmá příčka v juniorské extralize stropem možností prostějovského družstva U19?

„To si úplně nemyslím. V Přerově jsme určitě nepodávali nejkvalitnější výkony, jakých jsou holky schopné, prostor ke zlepšování tam ještě rozhodně je. Musí však být podpořen soustředěnou prací v přípravě, dělat na každém tréninku všechno naplno a s maximální koncentrací. Abychom co nejefektivněji využili veškerý čas, který spolu trávíme, a tím se individuálně i týmově posouvali dál, k vyšší výkonnosti.“