Sympatická mladá dívka z Prostějova chová v bytě panelového domu pět pejsků, tedy přesněji řečeno fenek. Ovšem protože je třiadvacetiletá Pavla Šmídová (na snímku) už natolik zkušenou chovatelkou a cvičitelkou, dokázala všechna zvířata vychovat k poslušnosti a k tomu, aby nebyla hlučná.

Podle svých slov tak nemá absolutně žádný problém se sousedy, kteří by si snad mohli stěžovat na hlasitý štěkot jak přes den, tak zejména v noci. Nebývají prý ani počůrané schody či podlaha ve výtahu. Nic takového. Co je ale mnohem zajímavější, tak k jejímu psímu „harému“ patří také dvě fenky z Rumunska, o které dočasně pečuje. Spolupracuje totiž s pražskou agenturou, která z této balkánské země dováží do České republiky psy k adopci.

 

* Jak jste se vlastně dostala k pejskům a péči o ně?

„Psy trénuji už vlastně odmala, věnuji se hlavně agility a poslušnosti. Sama nevím, po kom jsem takovou náklonost k pejskům získala, ale po rodičích určitě ne. Ti psy moc nemusí, takže mě v mojí zálibě nepodporují.“

* Máte doma celkem pět feneček, ale jakým způsobem jste získala ty dvě z Rumunska?

„Našla jsem si na internetu pražskou neziskovou organizaci Nebelvira´s help for animals. Ta se zabývá pomocí pro bezprizorní pejsky z Rumunska, odkud je dováží do České republiky k adopci. Právě v této balkánské zemi se nachází spousta naprosto plných psích útulků a zvířata tam hodně trpí. Rozhodla jsem se s tímto spolkem, který založila slečna z Prahy, spolupracovat a já sama jsem nabídla pomoc. Nyní cvičím a starám se o dvě fenečky z Rumunska, jde o čtyřletou Bublinku a dvouletou Daysinku. Pro obě teď hledáme nové pánečky nebo paničky, kteří by si je osvojili. Mám je zatím v dočasné péči a věřím, že brzy najdou svůj nový domov.“

 * Situace se psy v Rumunsku je opravdu tak vážná?

„Bohužel tam nemají velký nárok na přežití. Jsou jich totiž na ulicích miliony! Když je tamní pracovníci státních nebo státem podporovaných útulků odchytí, někteří zemřou již při tomto odchytu. Ani ti, co se dostanou do kotců, nemají moc šancí na přežití, zůstanou jen ti nejsilnější jedinci. V útulcích umístí do kotců psy agresivní i bojácné dohromady a ti slabší bohužel hynou. Tam navíc vůbec neřeší, jestli jde o psa, nebo fenu, všichni jsou zavřeni dohromady. Navíc v Rumunsku nemají ten zvyk, že by si lidé chodili do útulku vybírat pejsky a brali si je domů. To tam neexistuje.

* Co všechno se muselo vyřídit, aby pejsci mohli být bez problémů převezeni z Balkánu do České republiky?

„Jakmile v Rumunsku převezou psa do útulku, je jim do oušek vpíchnuta visačka s číslem. Jako u nás kravám! Tam totiž žádné čipování běžně neexistuje, jen výjimečně, na to nejsou zařízeni. Ovšem aby tito psi mohli být převezeni do České republiky, tak už čip museli mít, což se událo už v Rumunsku na veterinární stanici, kde také dostali psí pas. U nás už pak došlo jen k zaregistrování na úřadě, tak jak je to běžné u jakýchkoliv jiných psů.“

* Jaké byly první okamžiky poté, co jste si dvě fenky dovezené z Rumunska převzala do dočasné péče?

„Fenečky Bublinku a Daysinku mám už třetí měsíc a jde o křížence středního vzrůstu. Když jsem si je přivezla domů, obě byly hodně zanedbané, vylekané a neměly důvěru k lidem okolo, vlastně ani ke mně… Trvalo hodně dlouho, než se socializovaly, zbavily se strachu a naopak získaly důvěru v člověka. Víte, v Rumunsku při odchytech psů používají smyčky, které pejsky přiškrtí a mnohá zvířata tak nepřežijí ani převoz do útulku. Navíc ani tam se k nim nechovají zrovna pěkně, takže se není čemu divit, že obě fenky byly dost vystresované.“

* Dalo to velkou práci získat si jejich důvěru?

„Zvykaly jsme si na sebe těžce, ale postupem času se Bublinka s Daysinkou zbavily strachu. V rumunských útulcích pracují většinou jen muži, takže pejsci mají strach hlavně z nich. Já jsem s oběma musela začít pracovat velice opatrně. Ze začátku jsme nemohly chodit ani ven. Například když viděly vodítko, celé se třásly a snažily se doma schovat. Teď už procházky milují a naopak by pořád chtěly být venku. Teď už jsou v pohodě, ven chodíme několikrát za den, doma se už nevyčůrají a stejně tak ani na chodbě, ani ve výtahu. Navíc když je mám doma, tak vůbec neštěkají, tudíž sousedé si nestěžují. Což je samozřejmě dobře.“

* Jaký je mezi Bublinkou a Daysi rozdíl, co se jejich povahy týká? A jak se snáší vzájemně?

„Každá je povahově úplně jiná. Daysinka je taková akční, je zvídavá a venku ji všechno zajímá. Bublinka je naopak naprosto klidná a teď už poslušná, hodila by se klidně i ke starším lidem. Obě se snášejí naprosto v pohodě, respektují se.“

* Vy ale máte doma ještě další tři fenky. Jak to jde dohromady?

„To ano, mám doma velký harém! Moje tři fenky mám už naprosto dokonale vycvičené a Bublinka s Daysinkou naštěstí brzy začaly jejich chování kopírovat. Když jsme byly venku, a došlo k nějaké nenadálé situaci, dvě fenky z Rumunska se začaly bát a být nervózní. Když ale viděly a vycítily, že moje tři fenky se vůbec nebojí, rázem se zklidnily. Moje tři fenky jim výrazně pomohly v celkové socializaci. Vůbec na sebe nežárlí a všechny se absolutně respektují.“

* Vytvořila jste tedy fungující smečku?

„Dalo by se to tak říct, všech pět pejsků je navzájem naprosto nekonfliktních a mě berou skutečně jako vůdkyni celé smečky.“

* Bydlíte ale v paneláku. Jak to jde dohromady? A co sousedé?

„Se sousedy vycházím naprosto v pohodě. Tím, že fenky neštěkají, nikoho neruší. Ve dne, ani v noci. I když bydlím v paneláku, chovat zde pět pejsků mi připadá naprosto v pohodě. K legračním situacím dochází jen v případě, že jdeme všichni ven, a když se mi všech pět fenek zamotá do vodítek. To pak dá práci a čas je rozmotat!“

* Hodláte i nadále spolupracovat s pražskou neziskovou organizaci Nebelvira´s help for animals?

„Činnost tohoto spolku je velice záslužná, protože spousta pejsků by bez jeho pomoci neměla v Rumunsku vůbec šanci přežít. Určitě bych chtěla s touto organizací i nadále v budoucnu spolupracovat. Teď je pro mě ale aktuálně nejdůležitější, abych dvěma dovezených fenečkám našla nové páníčky a nový domov. Bublinka s Daysinkou si totiž už začínají zvykat na mě a právě mě berou za paničku. My ale potřebujeme, aby si už pomalu začali zvykat na ty, u kterých budou až do konce svého psího života.“

* Takže nechat si je nechcete?

„Ne, už od začátku plním jen tu roli, aby si pejsci zvykli na nové klidné prostředí a abych je vycvičila k poslušnosti, nebojácnosti a základním hygienickým návykům. To se podařilo a teď jim hledám nový domov.“

* Co všechno pro to děláte? Už se někdo ozval, že by si fenečky osvojil?

„Zadala jsme si inzeráty na sociálních sítích. Teď je ale mezi lidmi pejsků opravdu hodně, takže zatím se mi pro fenky nový domov nepodařilo najít. Snažím se ale teprve čtrnáct dní, takže je to všechno ještě hodně čerstvé. Ale věřím, že si Bublinku a Daysinku někdo brzy vybere a vytvoří jim nový krásný domov. Pokud by tomu i PROSTĚJOVSKÝ Večerník mohl být nápomocen, tak prosím klidně sdělte moje telefonní číslo. Případní zájemci o fenky mohou zavolat na 606 045 450.“

* Prozraďte ještě, jak celkově je náročné starat se o tolik pejsků? Vždyť pracujete...

„Předně musím říct, že všem pejskům se věnuji velice pečlivě. Chodíme na agility, tréninky i výcvik poslušnosti. Tím všechny fenky získají vychování tak, aby doma vydržely samy po tu dobu, co jsem v práci. Je to pro mě hodně časově náročné, ale nestěžuji si. Zvládám to celkem bez problémů.“

* A jaké byste si pro Bublinku a Daysinku představovala nové páníčky?

„Myslím si, že pro Bublinku by byli vhodnější spíše starší lidé, například aktivní důchodci. Daysinka by zase potřebovala spíše akčnější páníčky, kteří by s ní měli čas chodit na procházky či na výlety. Musím na ni také prozradit, že miluje cestování v autě. Stačí otevřít nějaké dveře od auta a už automaticky skáče dovnitř. Každopádně bych si přála, aby noví páníčci obou feneček je zahrnuli láskou a měli je rádi.“  

 

PAVLA ŠMÍDOVÁ

* narodila se 3. července 1998 v Prostějově

* je svobodná

* absolvovala základní školu v ulici Majakovského ve Vrahovicích

* maturovala na Střední odborné škole podnikání a obchodu, když vystudovala obor marketingové komunikace a žurnalistiky

* aktuálně pracuje jako kosmetička v Prostějově

* k jejím největším koníčkům patří péče o psy společně s jejich výcvikem, na nic jiného jí nezbývá čas

zajímavost: její rodina psy moc nemusí, takže rodiče zálibu své dcery zrovna nesdílejí