Je čtvrtek 9. prosince roku 2004. Z cvičných střeleb se zpátky do kasáren vrací jednotka příslušníků Armády ČR. Mladí muži v maskáčích sedí na ložné ploše bublajícího náklaďáku. V té chvíli ještě netuší, že mohutná tatrovka veze pět z nich vstříc nelítostné smrti.
Ta je potkala na železničním přejezdu ve Vrahovicích.
Dnes už nikdo nezjistí, proč zkušený řidič zahnul z vedlejší cesty na přejezd přímo před projíždějící rychlík. Mohutný náraz rozerval auto napůl a rozesel zmrzačená a mrtvá těla kolem tratě. „Zdemolovaná kabina ležela jen padesát metrů od přejezdu, o kus dál trčela ložná plocha náklaďáku. Pod vlakem zůstalo kus podvozku,“ komentoval tehdy neštěstí ředitel prostějovských hasičů Petr Ošlejšek. Sténající a zraněné lidi odvážela do nemocnice záchranka i přivolaný vrtulník. Pětici vojáků už ale nemohl pomoct nikdo. Zranění se nevyhnulo ani dvěma cestujícím z vlaku. Vojenští vyšetřovatelé se v prvním okamžiku nemohli shodnout na počtu osob, které tatra převážela. Jeden z jedenácti vojáků nebyl k nalezení. Původní předpoklad, že v šoku od nehody utekl, se nakonec ukázal jako nepravdivý. Muže totiž odvezla záchranka do nemocnice. Navíc hrozilo další nebezpečí, vojáci vracející se z výcviku, byli vybaveni střelnými zbraněmi a střelivem. Policisté museli zajistit celý úsek nehody, kde se roztroušené zbraně nacházely. Obnovit alespoň omezený provoz na důležité jednokolejné trati se hasičům podařilo až 10. prosince 2004 v jednu hodinu ráno. „Byl to natolik stresující a úděsný zážitek, že většina z nás uvítala pomoc psychologa,“ zavzpomínal jeden ze zasahujících hasičů. Místo tragédie dnes připomíná šedý kámen, na němž jsou vytesána jména obětí. Svíčky a květiny tam nosí nejen rodinní příslušníci, ale i kamarádi vojáci.
