Práce. Ta stará známá společnice, co nás ráno tahá z postele, večer nám šeptá do ucha, co jsme ještě nestihli, a přes den nás drží za ruku – někdy pevně, jindy trochu moc. Všichni víme, že bez práce nejsou koláče. A nejen koláče – také chleba, nájem, boty, dovolená a občas i kafe z té dražší kavárny, co si jednou za čas dopřejeme „za odměnu“.
Nechci práci nijak shazovat, naopak. Práce je důležitá. Dává našim dnům rytmus, směr, pomáhá nám cítit se užiteční, být součástí něčeho většího. Ať už skládáme auta, pečeme housky, vedeme porady, léčíme lidi nebo děláme cokoliv jiného, práce nám dává pocit, že máme své místo. A to je fajn.
Ale, a teď přijde to „ale“, které občas tolik potřebujeme slyšet, není to všechno. A rozhodně by to nemělo být všechno. Někdy se totiž v tom pracovním zápřahu až moc snadno zapomene, proč to vlastně všechno děláme. Honíme termíny, překlápíme tabulky, odpovídáme na e-maily v jedenáct večer a říkáme si, že „jen teď je toho moc, pak se to zlepší“. A ono se to většinou nezlepší – pokud to nenecháme zlepšit sami.
Nežijeme proto, abychom pracovali. Pracujeme proto, abychom mohli žít. A v tom je zásadní rozdíl. Je důležité mít práci, která nás baví (nebo aspoň netýrá), ale ještě důležitější je mít prostor na věci, které sice nevydělávají peníze, ale vydělávají radost. Rodina, přátelé, výlety, knížky, smích, obyčejné ticho. To všechno je také důležité. Možná ještě víc.
Občas se prostě musíme umět od práce trochu odlepit. Připomenout si, že svět se nezboří, když na e-mail odpovíme až zítra. Že výkon není měřítkem hodnoty člověka. Že je naprosto v pořádku někdy jen být bez výčitek, bez produktivity, bez cíle. Jen tak. Dýchat, dívat se na mraky a říkat si: „Jo, tohle je taky život.“
Takže ano, bez práce nejsou koláče. Ale kdybychom měli péct jen koláče a nikdy je nejíst – k čemu by to bylo? Pracujme s chutí, ale nežijme jen na výkon. Koláč chutná nejlíp, když si na něj uděláme čas. A ještě líp chutná ve společnosti lidí, se kterými se můžeme zasmát, sdílet ticho, nebo prostě jen být. A tak si občas dejme i ten dort. A bez výčitek.
