Vladimír Körner (*12. října 1939 v Prostějově) je uznávaný český prozaik, dramaturg a filmový a televizní scenárista. Mimo jiné je autorem předlohy k filmům Údolí včel či Zánik samoty Berhof. V srpnu 2020 obdržel na 46. letní filmové škole Výroční cenu AČFK.
Rodina Körnerů pocházela ze Sudet. V roce 1939 odtamtud musela odejít do vnitrozemí. Syn Vladimír se narodil „cestou" v Prostějově, už v oblasti protektorátu. Rodina se usadila v Uhřičicích u Kojetína.
Otec Vladimíra Körnera patřil během války k představitelům vojenského odboje v Kojetíně. Byl v tajné vojenské organizaci, která připravovala povstání na Moravě v roce 1944. Padl v posledních bojích války 7. května 1945 a „in memoriam" dostal dva válečné kříže.
Po válce se rodina vrátila na severní Moravu do Zábřehu. Tam Vladimír Körner zažil odsun Němců. V letech 1954–1957 vystudoval Filmovou průmyslovou školu v Čimelicích a ve studiu pak pokračoval v letech 1958–1963 na FAMU obor dramaturgie u profesora F. A. Dvořáka a M. Kundery.
Během studií působil Körner jako dramaturg a později i jako scenárista Filmového studia Barrandov. Autorovým debutem byla novela Střepiny v trávě z roku 1964, po níž brzy následoval román Slepé rameno. Obě tato díla obsahují téma destruktivního účinku války na lidskou psychiku. Už zde se projevila jedna z hlavních charakteristik jeho stylu, a sice výrazná psychologie postav na pozadí spíše diskontinuitního děje. V několika příbězích líčí atmosféru válečnou (Pramen života: Der Lebensborn, Krev zmizelého, Zánik samoty Berhof) nebo těsně poválečnou – například v novele Adelheid z roku 1967, kterou roku 1969 zfilmoval František Vláčil, nebo v komorním dramatu Cukrová bouda, jehož se v roce 1980 režijně ujal Karel Kachyňa. Další témata Körnerovy tvorby vzájemně se prolínající v jeho knížkách jsou Sudety, odsun Němců či fanatický fašismus.
Vláčil pak v roce 1967 zfilmoval i prózu Údolí včel, jež tematicky navazuje na román z prostředí řádu německých rytířů ve 13. století v Prusku s názvem Písečná kosa.
Körnerovo dílo rozhodně patřilo k tomu málu kvalitnímu, co do roku 1989 vycházelo v oficiální produkci. Za své tvůrčí úsilí je Vladimír Körner držitelem řady ocenění z našich i mezinárodních festivalů – Berlín, Karlovy Vary, Sapporo, Monte Carlo, Cannes a další. V roce 2004 obdržel prestižní „Cenu Vladislava Vančury".
