Po zajímavém sledování zápisků Františka Mrázka v PROSTĚJOVSKÉM Večerníku jsem dostal nápad: seznámit naši veřejnost se zajímavostmi nejen z historie cyklistiky, ale také se začátky sportu ve městě i obecně s cyklistikou od minulosti až po současnost. A pokud vás budou zajímat mé zkušenosti závodníka, dlouholetého trenéra a funkcionáře, tak i to mám v plánu. Ani nevím, kolik mistrů světa po kraji chodí, ale jako jeden z nich se s vámi podělím o své poznatky se sportem nabyté.
Počátek historie SOKOLA se váže k roku 1861, kdy byl založen ve Vídni 1. tělocvičný spolek v celém Rakousku pod názvem SOKOL. Zásadní pro nás Čechy je profesor Miroslav TYRŠ, bez kterého by se asi český Sokol nedokázal v té době organizovaně prezentovat.
MIROSLAV TYRŠ (17. 9. 1832 – 8. 8. 1884)
Na Českém území zakládá profesor PhDr. Miroslav Tyrš Tělocvičnou jednotu pražskou, která se později přejmenovává na SOKOL po vzoru Rakouska. I když se Tyrš nedožil svých 52 let (jeho tělo bylo nalezeno v horské alpské řece, kam pravděpodobně spadl při procházce po tamních stezkách), tak se zásadně podílel jako historik umění a tělesné výchovy na pohybovém rozvoji u nás. Vycházel z multifunkční instituce tělesné výchovy i národní osvěty s důrazem na systematický tělocvik a fyzickou kondici.
Byť se mu pohyb stal nakonec osudným, tak od jeho aktivit v tělocvičném hnutí se dá hovořit o počátcích sportu u nás. Do té doby byl tělocvik využíván vesměs ve vojenství pro získání fyzické zdatnosti a odolnosti. Teprve ve druhé polovině 19. století se objevují sportovní kluby a tím se rozvíjí sport jako fenomén doby.
ZAČÁTKY SOKOLA U NÁS
Na českém území byl první SOKOL založen 16. února 1862 v Praze – Sokol Pražský, spjatý se jmény Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera. 18. června 1882 byl uspořádán v Praze na Střeleckém ostrově I. všesokolský slet před 2500 diváky, zúčastnilo se jej 696 cvičenců. Jejich heslem byl slogan TUŽME SE a pro Prahu šlo o velmi sledovaný počin.
Když 3. července 1886 došlo v bitvě u Hradce Králové k porážce Rakouska Pruskem, tak to mělo za následek takzvané Rakousko-Uherské vyrovnání. Tento akt se obešel bez české účasti, což bylo těžkou ranou pro národní politiku. Přesto se sportu u nás docela dařilo, i když v roce 1872 byl Sokol pro svoji národoveckou činnost a jako živel pracující proti veřejnému míru na několik let úředně zakázán.
Založení Sokola Prostějovského se datuje do roku 1869. V období kolem roku 1875 už patřila prostějovská jednota k významným sokolským organizacím v Čechách a v roce 1876 uspořádal obnovený Sokol v Prostějově gymnastické závody. O dalších pět let později vychází v Praze obnovený časopis SOKOL a v roce 1897 vstupuje do Evropských tělovýchovných spolků, čímž posílil prestiž našich sportovců v Evropě.
V roce 1899 došlo k roztržce v Sokolu Prostějovském v důsledku sporů o stavbě a financování nové sokolovny. Oddělená část si zakládá Sokol II (což se někdy stává, i když z toho nic pozitivního nevzejde – viz prostějovská cyklistika kolem roku 2000), který si v roce 1908 otevírá svou tělocvičnu. Již od roku 1902 přitom začínají v Sokolu Prostějov cvičit i ženy.
POČÁTKY OLYMPISMU A MY
Koncem 19. století vzniká po vzoru antických her v Řecku olympijské hnutí, které bylo tehdy určeno jen pro amatérské sportovce. U zrodu olympijské myšlenky byl další Čech Jiří Gut-Jarkovský, který nás dobře uvedl do tohoto rozvíjejícího se hnutí. V roce 1894 se Jiří Gut-Jarkovský stává společně s Pierem de Coubertinem a dalšími členy spoluzakladatelem Mezinárodního olympijského výboru a později se stává i jeho generálním tajemníkem.
Již v roce 1899 (v době Rakousko-Uherska) zakládá Jiří Gut-Jarkovský Český olympijský výbor, který byl MOV akceptován a naši sportovci tak mohli startovat na II. olympijských hrách v Paříži 1900. Prvním naším medailistou se stal právě tam František Janda-Suk, který získal v hodu diskem stříbrnou medaili (jako první na světě házel s otočkou). Premiérovou českou medaili po oficiálním vzniku ČSR pak vybojoval opět v Paříži roku 1924 gymnasta Bedřich Šupčík, jenž ve šplhu na laně získal stříbro a vzápětí v gymnastickém víceboji i bronz.
HISTORICKÁ HISTORKA
Kolem roku 1898 bylo do kroniky Sokola Prostějovského zapsáno, že v tělocvičně visel oficiální portrét císaře Františka Josefa, což byl oficiální požadavek úřadů na znamení loajality. Jednoho večera se konala veřejná zkouška sokolů, na kterou se přišla podívat městská honorace i s několika rakouskými úředníky. Cvičitel pan Sláma vedl mládež v synchronním cviku, a když zvolal Vzhůru bratři, všichni zvedli pravici, ale ne směrem k obrazu císaře, nýbrž k vlajce Sokola v rohu tělocvičny.
Úředník z Vídně se zamračil a poznamenal: „To je snad omyl!“. Sláma se uklonil a klidně odpověděl: „Nikoliv omyl. My se učíme zvedat ruce k ideálům, ne však k portrétům.“ V hledišti to zahučelo, někdo zatleskal a jiný sykl, že bude zle. Úřady hned druhý den poslaly varování, že jednota se má držet cvičení, a ne politických projevů. V Prostějově si o tom pak povídali celé měsíce a od té doby visel obraz císaře o něco výš, aby na něj při cvičení nebylo nutno hledět přímo.
O ČEM PŘÍŠTĚ
V dalším dílu našeho historického seriálu se trochu vrátíme v čase ke vzniku jízdního kola a jeho užití na českém území. Měli jsme štěstí, že naši předkové se hned zapojovali do rozvoje nových pokrokových technologií. Zatímco my zadci si jen užíváme jimi vybudované výdobytky.
Pokračování příště!
