Slyšíme to všude kolem sebe. Průměrná mzda se neustále zvyšuje a v Olomouckém kraji již překonala hranici 44 tisíc korun. V rámci celé ČR přitom lidé berou průměrně 49 229, v Praze dokonce 59 870 Kč. Dá se říci, že tato optimistická informace o tom, jak bychom se měli mít dobře, naštve téměř každého...
Ty, co berou méně, než je průměrná mzda, namíchne kvůli tomu, že se jim průměr vzdaluje. Ty, co berou více, zas proto, že se jim přibližuje. Mnoho lidí, kteří na průměrnou mzdu nedosáhnou ani při mnoha hodinách přesčasů, bude ztrácet motivaci k práci. Tu budou čím dál více postrádat i ti, kteří sice za ni dostávají spoustu peněz, ale z různých důvodů nemají možnost je za něco smysluplného utratit.
Velký problém vznikne také zaměstnavatelům, za nimiž jejich dlouholetí pracovníci budou chodit, aby si řekli o více peněz, jinak že si najdou práci jinde. Stejně tak budou nespokojení státní zaměstnanci, kteří jsou kvůli tabulkovým platům o tuto možnost ochuzeni.
Rychlý růst mezd je vždy logicky spojen s mnohem rychlejším růstem cen nemovitostí. Přestože se tedy mnohým lidem platy reálně výrazně zvýší, vlastní byt či dům pro ně zůstane stále stejně nedostupným snem jako dřív.
Češi rovněž začnou srovnávat mzdy u nás a v Německu a zjistí, že za stejnou práci dostávají nepoměrně méně. Řadu dalších lidí naštve, že necelou polovinu nákladů, které firmy dávají svým lidem, sežere stát, a začnou následně nadávat na jeho služby.
Ono vždy záleží na úhlu pohledu. Všechno dobré ale bývá i k něčemu zlé. Faktem totiž je, že jestli se něco bude skutečně zvyšovat, pak to budou rozdíly v platech. Ať už však budete brát hodně, či málo, pro všechny bude vždy platit stejné pravidlo: peníze od vás budou odcházet mnohem snadněji než k vám přicházet. Vždy bude zásadní, jak s tím, co máte, budete schopni hospodařit.
