Umělá inteligence, samoobslužné technologie, robotizace nebo automatizace administrativy – pojmy, které ještě před několika lety zněly jako futuristická vize, se dnes stávají každodenní realitou českého firemního prostředí. Zatímco dříve byly tyto nástroje výsadou technologických gigantů a startupů, v posledních letech se rychle rozšiřují i do tradičních odvětví a regionálních firem. Důvod je jednoduchý – rostoucí tlak na efektivitu, nedostatek pracovních sil a potřeba přizpůsobit se rychle měnícímu trhu nutí firmy hledat nové cesty, jak zefektivnit provoz a zůstat konkurenceschopné. Inovace nedávno ještě vnímané jako doplněk se tak postupně stávají nutností.
Výrazným příkladem technologických změn v praxi jsou samoobslužné pokladny a automatizované prodejní systémy, které se čím dál častěji objevují i v českém maloobchodu. Jejich přínos je zřejmý – snižují náklady na personál, zrychlují nákupní proces a umožňují provoz i mimo standardní pracovní dobu. Koncept plně bezobslužných prodejen najdeme například v malé obci Ondratice, kde se pohyb zákazníka i zboží sleduje pomocí kamerového systému a umělé inteligence, přičemž platba probíhá bez zásahu obsluhy. Tyto systémy se už osvědčily v zahraničí. Postupně si hledají cestu i do Česka, kde se na podobné možnosti vyptává stále více obcí při snaze ušetřit za často prodělečné prodejny. Zároveň ale tyto technologie vyvolávají otázky ohledně ochrany osobních údajů, bezpečnosti a zejména dopadů na zaměstnanost v segmentu, kde tradičně pracuje velké množství lidí. O velkých nadnárodních řetězcích pak samozřejmě nemůže být ani řeč a většina z nás už minimálně vyzkoušela samoobslužnou pokladnu.
Zásadní roli začíná umělá inteligence a automatizace sehrávat také v logistice a skladovém hospodářství. Firmy investují do pokročilé robotizace, která umožňuje rychlejší vyřizování objednávek, přesnější třídění zboží a celkové zefektivnění provozu. V některých případech se jedná o plně automatizované linky, které fungují 24 hodin denně bez lidského zásahu, což výrazně zvyšuje kapacitu bez nutnosti rozšiřovat pracovní týmy. Kromě samotné manipulace se zbožím hrají významnou roli i prediktivní algoritmy, které pomáhají plánovat rozvoz, optimalizovat skladové zásoby nebo předvídat výkyvy v poptávce.
Technologická změna se ale neomezuje jen na provozní oblasti. Významnou roli začíná hrát umělá inteligence také v administrativních procesech, kancelářském prostředí nebo v oblasti lidských zdrojů. Stále více firem využívá AI nástroje ke generování obsahu, analýze interní komunikace, psaní pracovních inzerátů nebo třídění životopisů. V některých případech dokáže AI doporučit vhodného kandidáta ještě před samotným pohovorem na základě dat z předešlých náborů. Podobně HR oddělení využívají AI ke zjišťování nálady ve firmě pomocí analýzy anonymních zpětných vazeb nebo rozpoznávání trendů v odchodech zaměstnanců.
Ani oblast zákaznické podpory nezůstává pozadu. Banky už implementovaly chatboty a voiceboty, které zvládají stále větší část klientských požadavků. AI dnes dokáže poměrně přesně rozpoznat dotaz, vyhodnotit jeho prioritu a nabídnout relevantní řešení. Tím se uvolňují ruce lidským operátorům pro řešení složitějších případů a zároveň se zkracuje čekací doba pro zákazníky. Podobný vývoj lze sledovat i v energetických nebo telekomunikačních firmách, kde automatizace klientské péče šetří desítky hodin práce týdně.
Zcela specifickým příkladem využití umělé inteligence v českém prostředí je výrobní sektor. Zde se zavádí systémy prediktivní údržby, které pomocí senzorů a strojového učení vyhodnocují stav výrobních zařízení a varují před blížící se poruchou. To nejen šetří náklady na opravy, ale především zajišťuje plynulost výroby bez nečekaných výpadků. Takové využití AI posouvá klasickou údržbu na zcela novou úroveň a umožňuje firmám plánovat servisní zásahy s výrazně vyšší přesností.
Přestože přínosy nových technologií jsou zřejmé, je třeba počítat i s výzvami. Mnoho pracovních pozic, zejména těch rutinních a opakujících se, bude postupně nahrazeno. Na druhou stranu vznikají nové příležitosti v oblasti datové analytiky, správy systémů, kybernetické bezpečnosti nebo vývoje uživatelských rozhraní. Budoucnost tak nebude o nahrazování lidí stroji, ale o novém rozdělení práce a kompetencí. Klíčovou roli přitom sehraje vzdělávání, a to jak ve formě rekvalifikací, tak i posilování digitálních kompetencí u zaměstnanců napříč profesemi.
