Během koronavirové krize vzniklo několik hlášek, které takřka zlidověly. Asi nejčastěji používaný – politiky i odborníky – je bod zlomu. Zprvu nejvíce využívaný premiérem však je označení Best in covid, kterým nešetřil po první jarní vlně. Tu skutečně Česká republika zvládla solidně, přestože se zprvu přípravy na epidemii ukázaly jako podceněné. Nakonec se však Best in covid stalo terčem vtipů, výsměchu, rozzuřených pohledů. Co k tomu vedlo? Přinášíme výčet faktů, které z best (nejlepší) dělají spíše ironii.

Zavřené školy

Vypadá to děsivě. A pro rodiče, učitele i žáky se studenty to takové i nepochybně bylo. Na jaře 2020 se do škol takřka nepodívali. Na podzim 2020 to nebylo lepší. A jaro 2021? Vždyť poslední studenti se vrátili do lavic až koncem května. Suma sumárum byli „študáci“ ve školním roce 2020/2021 měsíc a půl v lavicích... To je naprosto šílené! Komentátoři Seznam zpráv, Reflexu i dalších médií upozorňují, že nehledě na rozdílné situace v různých zemích, české děti a mládežníci byli vůbec nejdéle doma z celé Evropy. Vláda se při tom všemožně zaklínala, že je vzdělání její prioritou. Nebylo to však vůbec vidět, naopak systém vzdělávání (a nepochybně i znalosti mnoha dětí) dostaly pořádnou ránu.

Čísla zemřelých

Ani zde se nakonec nemáme vůbec čím chlubit. Česká republika se „pere“ o čelná místa ve světě v přepočtech zemřelých na počet obyvatel. On sám o sobě údaj 30 tisíc lidí je hrozivý. Je to zhruba, jako kdyby vymřel Písek. A skoro stejně jako počet obyvatel okresu Jeseník. Prakticky jsme tak přišli o jedno okresní město. Těžko se to přitom dá svádět na úroveň zdravotnictví, ta je obecně v České republice považována za dobrou jak kvalitou personálu, tak zařízení a jejich dostupností. Vina je zde trochu jinde. Kde, to ať posoudí každý sám.

Arogance moci

Přesouváme se k něčemu, co není tak měřitelné, o to častěji však bylo k vidění a ke slyšení. Během epidemie jsme byli svědky mnoha výroků, vyjádření a činů, které důvěru občanů v politiky snadno srazily na kolena. Ostatně nedávný průzkum naznačil, že s důvěrou ve vládu (19 procent, nejméně v celé Evropské unii) na tom nejsme kdovíjak dobře. A čím si ji vládní představitelé vysloužili? Třeba porušováním vlastních nařízení. Nebo vyzýváním k tomu, aby se spíše řešil zahrádkářský zákon. Nebo tvrzení ministryně spravedlnosti, že podnikatelé musí „mít vatu“ v době, kdy vláda znemožní jejich činnost (a podobný výrok od prezidenta – Kdo neumí, ať nepodniká). Nebo připuštění ministra Petra Arenbergera, že ví o nezákonnosti přijatých vládních nařízeních, ale že počká na soud. Jen těchto pár ukázek stačilo k tomu, aby si leckdo udělal obrázek o nejvyšších představitelích státu.

Zmatená komunikace

Jeden z kamenů úřadu Babišovy vlády. Ta opakovaně v komunikaci s veřejností zcela selhala. Stačilo, když opakovaně avizovala otevření škol (nebo obchodů, vyberte si), a pak si to rozmyslela. Nebo jakým způsobem oznamovala, co je a není nového. Opakovaně se rovněž její rozhodnutí měnila ve stylu „vydali jsme rozhodnutí, lidem na Facebooku se ale nelíbí, upravme ho“.  Takhle se odpovědná vláda nechová. A to nemluvím o nepřehlednosti nařízení (třeba fungování výdejních okének, nošení respirátorů na veřejnosti). Samo o sobě je tragikomické, že přehledné a stručné informace o aktuálně platných opatřeních vydává opoziční poslanec Dominik Feri.

Z výše zmíněného lze usoudit, že návrat „ke starým pořádkům“ bude v některých ohledech velice složitý. Zejména pak v hledání důvěry ve schopnosti čelných politiků, která přitom nikdy v posledních letech nebyla na valné úrovni.

 

 Speciál vychází 31. května jako součást tištěného vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku.