Máloco uklidňuje tak spolehlivě jako šplouchání vody. A kolik má taková voda vlastně tónů? Jinak hučí horské peřeje, jinak bublá malý potůček, jinak bubnuje mořský příliv a jinak šplouchají vlnky rozběhnuté po rybníce.

Právě rybníky jsou pro krajinu ve vnitrozemí, jako jsou země české, jediným modrým okem na hnědozelené mapě naší přírody. Bývaly tady odpradávna. Jedny se zakládaly kvůli obživě a byly plné ryb, v jiných rybku nepotkáte a slouží hlavně k odpočinku. Dokud tedy nepřiletí první komár, dodal by typický škarohlíd.

Břehy takového rybníka vyrůstají často ze záplavy rákosí, po hladině plavou lekníny a na to vše shlíží jako strážná věž stará vrba. Odtud byl už jen kousek k dokreslení zeleného mužíčka, jemuž je daný rybník domovem. Snad žádná jiná pohádková postava neprošla takovým charakterovým vývojem od nemilosrdně trestajícího vodníka Erbenova přes přísného pantátu s fajfkou z Ladových obrázků až po družného chlapíka a mlsouna z Troškovy Princezny ze mlejna.

Když byla vodní energie ještě využívaná kvůli limitům lidského poznání, nikoli jako politikum, býval právě mlýn a rybník nerozlučnou dvojkou. A právě zmíněná pohádka takové romantické zákoutí jihočeské krajiny, obvykle ve vánočním čase, přináší až do našich domovů. Možná i to dělá závěr roku a Vánoce tak pohodovými. Nejde jen o uspokojení tradiční pohádkovou šablonou vítězství dobra nad zlem, ale také o přenesení se do prostředí pro městem nasyceného člověka navýsost idylického. V tomto případě o to víc, že tohle „oudolí“ v české kotlině prostě nenajdete. Tedy rybník, hráz, rákosí, stromy a stráň ano, pokud trochu zapátráme na internetu. Mlýn ale bude navždy chybět, kulisy zmizely do říše fantazie.

Tuhle jsem na sympatického vodníka na břehu rybníka taky narazil. Opodál pak na čarodějnici, čerta a další známější i méně známé postavičky. Mlýn tam sice chyběl, zato nechyběla ze dřeva sroubená rybářská bašta a vedle krčma, pravda ve stylu hodně novodobém. Celá scenérie byla samozřejmě určena dětem, ale ani leckterý dospělý, jemuž romantika z duše zcela nevyprchala, nepřišel zkrátka. A to měl ještě na dosah zámek, byť v nijak oslnivém stavebním slohu, bez umíněného knížepána, zato s množstvím obyvatel, kteří z toho či onoho důvodu potřebují péči druhých.

Tak jako za dobrodružstvím netřeba cestovat do Himalájí či do Afriky, ani za pohádkou nemusíme vážit cestu na druhý konec republiky. Stačí jen po prázdninách zajet dvacet kilometrů jihovýchodně od Prostějova a nechat přitom zapnutou vlastní fantazii.

 

Speciální příloha ROČENKA 2021 je součástí tištěného vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vychází v pondělí 10. ledna