Fortel, síla v rukách, ale také ochota brzy vstávat. Sekáčům nesmí chybět nic z toho. Žádná elektrika, žádné sekačky, nic takového. U pivínské střelnice uplynulou sobotu po půl páté ráno zažily renesanci kosy. Tak jako každý rok. Dříve se postaru seklo u hřbitova, v posledních letech se lidé v selském oblečení pouštějí do práce na druhé straně od Pivína.

Letos se ale na davy, které přišly loni, čekalo. Brzy se ukázalo, že řada hanáckých souboristů kvůli velkému vytížení nedorazí. „Lidí je málo, trávy hodně. Ale co usečeme, to bude. Co nezvládneme, useče se někdy v týdnu. Mohlo nás být více, ale spousta sekáčů se omluvila,“ povzdechl si před Večerníkem jeden z pořadatelů Jiří Vrba z divadelního spolku Větřák. I tak ale dorazily desítky lidí. Muži nabrousily kosy, ženy připravily hrábě. A šlo se na věc.

Od prvních okamžiků pak bylo vidět, že nikdo z přítomných nekosí poprvé. Často se přitom jednalo o kosy vskutku prastaré. „S kosou seču dlouho, dost dlouho. I když jsem byl na vojně, tak jsem sekl na Šumavě. Sekal jsem třeba králíkům a co zbylo, dával jsem do kolchozu,“ prozradil osmdesátník Josef Šembera. Ač patřil k nejstarším účastníkům, v ničem si nezadal s o generaci mladšími kolegy. „Jsem zde poprvé, ale byli jsme už dvakrát v Týnci u Olomouce. Zatím je to dobré, ale je nás málo. Méně než v Týnci,“ pověděl dále.

Práce šla všem velice rychle od ruky. Ukázalo se, že přítomní jsou zruční, navíc také ranní ptáčata. A kdo vstal jen tak napůl, čekalo na něj občerstvení. A taky nějaký ten životabudič. „Už jsem sice měl, ale dej mi ještě. I když ze mě bude asi stonožka,“ narážel jeden ze sekáčů na pověstné „do jedné a do druhé nohy“. Když se zrovna na chvíli přestalo sekat, tak se básnilo o koronaviru, povídalo nebo se srovnávaly kosy z různých zemí. „Dnes jsou někdy bohužel na jedno použití,“ znělo z jednoho místa louky postesknutí.

Během hodinky byla velká část práce hotová. A po dalších momentech se přidala hudba a následně i tanec kralického souboru Klas. Zábava byla v plném proudu. „Není nás moc, ale zaplaťpánbůh, že jsme se sešli. A pobavíme se spolu. Nějací opozdilci ještě přijdou, ale nebude to tak velké jako loni,“ poznamenal Vrba kolem šesté hodiny ranní. Pro něj a pro další nadšence do nejen hanáckých tradic ale práce neskončila, kdepak. V polovině srpna totiž čeká místní ještě dožatá, což je vždy veliká sláva. „Bude 13. srpna. Věřím, že se vydaří. Pozvali jsme Hanáky z Přerova, kteří zde ještě nebyli. A už teď se těšíme,“ vzkazuje Jiří Vrba.