Vážení spoluobčané,

prosím o chvilku Vašeho času. Mám toho hodně na srdci a budu upřímný, souvisí to s nadcházejícími komunálními volbami. Jako rodilý Prostějovan chci oslovit Vás všechny, kteří v pátek a v sobotu rozhodnete, jaká bude budoucnost našeho města. Města, které miluji a které bych nikdy v životě neopustil.

„Myslím, že mě znáte a víte, že jsem silně emotivní člověk. A asi tušíte, že věřím v přátelství. V opravdové přátelství na celý život. Hodně pro mě znamená. Chci to říct, protože někteří ´rozumbradové a rádoby filozofové´ trousí nesmyslné věci o mém vztahu s Františkem Jurou. Tak jasné slovo. Určitě víte, že s Fandou se známe už patnáct let. A snad nevadí, že řeknu, jak to mezi námi bylo.

Začínali jsme spolu u fotbalu, což byla a vždycky bude naše obrovská vášeň. Můj dnes už zemřelý tchán a taky velký kamarád Petr Langr, šéf našeho prostějovského fotbalu, za mnou jednou s Fandou přišel, že by rádi Prostějovu vrátili dospělý fotbal. Samozřejmě že mě ukecali a byl jsem to já, kdo koupil divizi z Vítkovic. Tak začala éra dnes už druholigového fotbalu. A stali jsme se přáteli na celý život. I když se Franta stal nejprve zastupitelem, pak náměstkem hejtmana Olomouckého kraje pro sport a kulturu a před čtyřmi roky i prostějovským primátorem. To kamarádství pořád trvá, je především a zejména o sportu, ale i o všem ostatním. Přece nepřeruším tento vztah jen proto, že Franta kandiduje na primátora? Právě naopak! I když to někteří výjimečně ´chytří a znalí´ napadají a taky dehonestují. Je mi jich líto. Asi nevnímají, o čem kamarádství je. Možná ho nikdy nezažili a nechápou, že může existovat i mezi manažerem sportu a politikem. Může! A Fandovi vzkazuji: „Fando, musíš to vydržet! Už abys ukázal těm zlým a nepříjemným osobám, které se kolem tebe vyskytují i v zastupitelstvu, že žiješ svůj život. Máš na to, jseš dobrej a zkušenej jak člověk, tak politik!“

Tak jo, a teď musím kousnut do kyselejšího jablka a vyjádřit se k těm, kteří nepřejí nejen mně, ale ani prostějovskému sportu. A zejména tomu mládežnickému, bohužel. Štvou mě tak moc, že si to neumíte představit, ale hlavně je mi jich líto.

Je mi líto těch neumělců, kteří v životě ničeho výrazně nedosáhli, Prostějov nijak neoslovili a ani mu nepomohli, jen závistivě kritizují a často lžou či píší polopravdy. Třeba pan zastupitel Aleš Matyášek, který hodně dá na nerudovské „vším jsem byl rád“. Jasně. Proto je už ve čtvrté partaji (či hnutí)! Prosím Vás, jak mu může někdo věřit? A jen pro poučení o jeho trvalé snaze se politicky prosadit a současně být neúspěšný – do Poslanecké sněmovny PČR kandidoval dvakrát (2013 a 2021) a mandát nezískal, stejně jako dvakrát neúspěšně kandidoval do Zastupitelstva Olomouckého kraje (2012 a 2016). Otázka pro voliče je nasnadě, proč se spojovat s těmi neúspěšnými? A jen tak podotýkám, že často kritizuje, kolik peněz z města dostává náš tenis, především mládežnický, ale podívejte se, kolik dostal „jeho“ Tělovýchovná jednota Pozemstav, za posledních 10 let to bylo více jak osm milionů korun. Nic proti, je to samozřejmě dobře. Já si jen myslím, na rozdíl od pana Matyáška a opozice, že města by měla podporovat sportovní kluby adekvátně k jejich úspěchům. A jen zkusme posoudit úspěchy a propagaci města v porovnání mezi tenisem a oddíly například plavání. Myslím, že nemusím dále pokračovat!! Ale jsou tu i druzí, kteří nevědí, která bije, ale jedno je spojuje, a sice téma, že Jura a Černošek jsou ti špatní a jejich kamarádství přináší městu to špatné.

Vyberme Národní sportovní centrum, kde týdně sportuje téměř tisíc dětí prostějovských občanů, dnešní chloubu Prostějova, kterou nám závidí sportovní svět. Jsem moc a moc rád, že se rodiče a trenéři ozvali v Radničních listech na výpad pana Hájka, jak pan Černošek utrácí, ale že je to o dětech od sedmi do osmnácti let, nepadlo ani slovo.

Co jste pro mládež Prostějova udělal Vy, pane Hájku? Co pro ni udělal náš věčný kritik pan Ošťádal? Nic. A to říkám ještě slušně. Jen otřepané fráze a nepravdy, které ale děti nepřivedou na sportoviště, nezajistí a nezaplatí trenéry mládeže, neposkytnou dětem tenisáky či volejbalové míče. Zkuste si jednou vzít na starost padesát dětí a zabavit je. Ne jeden den, ale celý školní rok.

Pak tu máme rozumbrady, kteří si říkají „Prostor“. Slavní to architekti, světově proslulí svými výtvory, třeba rodinným domkem jedné paní poslankyně. Taky velice úspěšní pánové a úspěšná dáma trefující se do lidí, kteří denně vstupují do veřejného prostoru a snaží se, opravdu se snaží poskytnout dětem zábavu a zálibu ve sportování.

Nevím, na co jmenovaní kandidují nebo jestli jen šíří informace, které nikdy nepatří mezi objektivní a obsahově pravdivé a korektní, ale moje závěrečné slovo, za nímž si stojím, patří i jim:

„Vážení spoluobčané, těmto lidem nevěřte. Tito lidé nepřináší Prostějovu nic, co by ho posouvalo mezi úspěšnější, hezčí a váženější města.“

Díky za Váš čas.

Miroslav Černošek

P. S.: Hádejte, kdo v červenci a srpnu letošního roku vyhrál mistrovství ČR mladších i starších žáků. Vy, kteří máte rádi mládežnický sport, jistě uhodnete, že TK Prostějov. Jednou ve finále se Spartou a jednou s I. ČLTK, vždy skóre 5:1! A to jsou velmi prestižní kluby z hlavního města, které má 1,3 milionu obyvatel. Ještě jednou moc děkuji vedení města Prostějova i Radě Olomouckého kraje za finanční podporu, protože (asi Vás překvapím) tento špičkový tenis je taky o penězích.