Jako v sedmém nebi si muselo připadat 18 účastníků druhého ročníku Štěpánského ponoru. Proč? Nejenže se otužilci cachtali v Nebeském rybníku ležícím mezi Drahany a Nivou, navíc jim koupel ve vodě o teplotě 2,5 °C pořádně rozproudila krev.
Ve srovnání s úrodnou a rovinatou Hanou bývala Drahanská vrchovina vždy krajem drsnějším, zimy bývaly tužší a dřeva se během nich spálilo víc. Dokázat, že ani dnes v místě nežijí žádné „třasořitky“, se snaží „Klub přátel chladu“. Jeho členové v pondělí 26. prosince uspořádali 2. ročník Štěpánského ponoru. Jim předcházel ještě nultý „covidový“ ročník v roce 2020.
Do vod Nebeského rybníka se tentokrát vrhlo téměř dvacet otužilců, ze břehu je pak sledovaly hloučky přihlížejících. „Mohlo nás být víc, ale řádila marodka, a tak to tři naši členové odpískali. Na druhou stranu jsme přivítali kamarády z prostějovského DZP Haná, kteří organizují oblíbenou Vánoční koupel na plumlovské přehradě,“ prohlásil za organizátory Milan Škandera.
Na Drahanskou vrchovinu kromě šéfky DZP Haná Dany Zbořilové dorazily i další známé tváře. „Podařilo se mi překonat srdeční problémy a doktoři mi opět umožnili potápění ve studené vodě, i když závodit zatím nemůžu,“ radoval se Bob Pácl (82).
Oproti předchozím ročníkům tentokrát u Drahan na Štěpána vládlo téměř „tropické“ počasí s teplotami kolem 5 °C, voda si však stále uchovávala mrazivých 2,5 °C. Tentokrát jí bylo o něco méně než v přechozích letech. „Rybník byl vypuštěný a natekl těsně před akcí. I proto jsme změnili místo vstupu do vody,“ vysvětlil Škandera, který se už spolu s ostatními chystá v polovině února k Podhradskému rybníku. „Dozvěděli jsme se, že se U Sandokana pořádá podobná akce, takže bychom na ní nechtěli chybět,“ těšil se již otužilec, který na závěr přislíbil, že společně se členy „Klubu přátel chladu“ určitě za rok uspořádá i v pořadí třetí ročník Štěpánského ponoru.
