Není školní akademie jako školní akademie. Na ZŠ a MŠ Palackého to vzali zodpovědně a u příležitosti oslav 140. výročí otevření své hlavní budovy řadu týdnů secvičovali parádní program, který ve finále vynikal nejen svojí spektakulární různorodostí, ale zejména elegantní provázaností jednotlivých výstupů. Celkem se do něj zapojilo přes dvě stě dětí ze všech pěti pracovišť školy. Velkolepé představení bylo uplynulou středu 22. listopadu k vidění hned třikrát, a to vždy v zaplněném sále prostějovského divadla.

 

Historie ZŠ Palackého se začala psát 25. září 1883. Stalo se tak v den slavnostního odevzdání budovy k užívání. Do školy tehdy nastoupilo 591 zapsaných chlapců, dívka mezi nimi však nebyla ani jedna. V roce 1906 do ní začal chodit i známý český básník Jiří Wolker.

V současnosti ZŠ Palackého sdružuje pět pracovišť. Budovu na Palackého třídě navštěvují žáci 2. stupně ZŠ a 5. tříd, ti mladší pak dochází na Skálovo náměstí či do Čechovic. Škola rovněž zaštiťuje mateřinky v Mánesově ulici a v ulici 5. května v Čechovicích. V loňském školním roce základní školu navštěvovalo 650 žáků, mateřské školy pak měly dohromady 156 dětí.

„Jsem pyšná, že se na přípravách podílela všechna naše pracoviště a že tímto způsobem můžeme oslavit naše kulaté, respektive hranato-špičaté výročí,“ vyjádřila se hned na úvod akademie ředitelka školy Jana Prokopová, která pak diváky pozvala na školní půdu.

Právě na ní se nacházely dveře Všudybylky, které přítomným umožňovaly cestovat jak v prostoru, tak i v čase. Díky nim a samozřejmě také účinkujícím žákům si mohli diváci zopakovat abecedu, procestovat téměř všechny kontinenty, přiučit se něco z angličtiny, ocitnout se na pirátské lodi, setkat se s mladým Jiřím Wolkerem, zjistit, jaké to je, když na škole řádí zlomyslný skřítek, obdivovat, jak se v historii vyvíjela móda, a to díky velkoryse pojaté přehlídce modelů vyrobených původně z odpadu, zaposlouchat se do milé a sborově zpívané písničky o duhových bublinách, užít si horečku sobotní noci, ocitnout se na Divokém západě a na závěr vyslechnout upřímně zazpívanou zpověď celé řady kantorů o tom, že i je ten poprázdninový elán občas přejde. Někdy se tak stane už v říjnu…

Přestože byl program vskutku pestrý, velmi šikovně jej scénkami propojovala skupinka žáků, kteří na půdě postupně objevovali věci nevídané a uváděli tím jednotlivé výstupy.

Této provázanosti se podařilo dosáhnout zejména díky tomu, že zastřešení celého programu, na jehož přípravách se pochopitelně kromě dětí podílela také celá řada pedagogů, leželo na jediném člověku. „Když je dobrý materiál, tak to jde samo,“ komentovala svůj jinak nepochybně výrazný podíl režisérka celé akademie Hana Švédová, která má i díky svému působení v prostějovském spolku Moje divadlo či ve Spolku Plumlovských nadšenců k divadlu a nejrůznějším scénkám celoživotně velmi blízko.

Všichni diváci, z nichž převážnou většinu tvořili rodiče, se dobře bavili, celé vystoupení ocenili závěrečným potleskem ve stoje a domů odcházeli s pocitem, že něco takového od celé události snad ani nečekali.