Pro milovníky otevřených výběhů s nepatrnou dávkou adrenalinu má Zoo Olomouc dobrou zprávu. V jednom z těch největších a nejatraktivnějších, v němž se návštěvníci pohybují pospolu s makaky po 42 m dlouhé visuté lávce, která se ocitá 7 m nad zemí, skotačí hned několik mláďat. Tato tlupa loupeživého typu se letos rozrostla o dalších 5 malých darebáků (dva samečci a tři samičky) s pronikavou inteligencí jim vlastní.
„Makakové nás každý den dokáží nějakou lumpárnou překvapit. Při návštěvě výběhu se zde mnozí lidé zdržují velmi dlouho, pozorují jejich život a shodují se v tom, že pohled na jejich život za přítomnosti mláďat jim přináší víc než kdejaký program v televizi,“ uvádí ošetřovatelka Ivana Petrová. Olomoucká zoo chová makaky od roku 2001. Celkem se v ní narodilo 91 mláďat.
Počty těchto nejseverněji žijících primátů, kteří kromě ostrova Hokaido obývají celé Japonsko, se ve volné přírodě odhadují na 50 tisíc jedinců. Je jim dán život dlouhý až 30 let, nicméně si ho zkracují návštěvami lidských farem, kde jsou nevítanými hosty. Dokáží si poradit s rozmanitými teplotami, a to od vyšších v subtropických oblastech jižního Japonska až po −15 °C ve středním Japonsku na pahorkatinách a horách ostrova Honšú, na nejsevernějším ostrově Hokkaidó se již nevyskytují. Ne zbůhdarma se jim říká také „sněžné opice“, v zimě totiž dokáží vyhrabávat potravu zpod sněhu. Nepohrdnou ani kůrou stromů. Pochutnají si na ovoci, listech, hmyzu, milují ořechy. Dorozumívají se mezi sebou pestrou škálou zvuků. Typická je pro ně hustá srst, která je chrání před mrazy, sedací mozol, krátký ocas a lícní torby. O mláďata matka pečuje až po dobu 2 let.
