Každý jsme v dětství měli nějaký sen stran našeho dalšího žití. Zatímco já se viděla v roli veterinářky zachraňující zvířata nejrůznějších druhů, můj bratr mířil k popelářům. Moc se mu líbilo, jak umí točit popelnicemi, a tak to u babičky trénoval se štokrlaty. Ani jednomu z nás se přání nesplnilo.
Třeba to vyjde malému modrému autíčku, které se touží stát autobusem. Možná bude muset za svým snem na Slovensko, kde modrá Felicie, převážející 18 pasažérů, dokázala, že nic není nemožné.
