Nejstarší samice binturonga, cibetkovité šelmy olomoucké zoo, doznala, že nastal správný čas, aby ke svému do léta narozenému mláděti pustila ošetřovatele. „Teprve dnes nám jej umožnila odčervit a označit mikročipem. Vždy se do přirozeného odchovu snažíme co nejméně zasahovat. A když už tato nutnost vzejde, tak si počínáme velmi citlivě, abychom v něm cokoliv nenarušili,“ uvádí zooložka Jitka Vokurková. Mládě je patrně pohlaví samčího, ale jistotu přinese až další kontrola. Při troše štěstí jej mohou návštěvníci vidět v pavilonu šelem a mořských akvárií.
V olomoucké zoo se s binturongy poprvé setkali v roce 1990. Celkově se v Zoo Olomouc narodilo 46 jedinců. Angličané tuto cibetkovitou šelmu označují „bearcat", což znamená „medvědokočka". Původ jména binturong je však malajský. Výborně šplhá a ve větvích se pohybuje s jistotou, k níž zvířeti napomáhá chápavý ocas, který je u šelem vzácný.
Zoologické zahrady se ale k jeho chovu příliš často neuchylují už proto, že se jedná o zvíře s noční aktivitou a jeho rozmnožení není snadné, natož samozřejmé. V mnoha zahradách k němu nedošlo nikdy. Jednotlivé poddruhy se totiž mezi sebou nemnoží a jejich rozlišení je bez genetické analýzy téměř nemožné.
Největší cibetkovitá šelma o hmotnosti 9–20 kg s přirozeným domovem v jihovýchodní Asii se vyskytuje v několika poddruzích na relativně velkém území. Domorodci binturongy často ochočují, neboť v domech hubí hlodavce a šváby.
Počty v přírodě se na základě zanechaných fotopastí pouze odhadují. Klesají zpravidla důsledkem likvidace přirozeného životního prostředí. V jihovýchodní Asii si plantáže palmy olejné berou krutou daň v podobě kácení pralesů a jejich vypalování. V červené knize patří binturong do kategorie „vulnerable“ – zranitelný. Mezinárodní informační systém zvířat (ZIMS) uvádí počet v lidské péči chovaných binturongů asi 500 jedinců, z nichž je zhruba jedna třetina chovaná institucemi v Evropě.
