V sobotu před svátkem svatého Václava si své ano řekli u kapličky mezi Nezamyslicemi a Těšicemi Kateřina Pavlíková a Vladimír Novotný – dva členové němčického folklorního souboru Pantlék. Na krásnou svatbu uprostřed hanácké krajiny v nádherném prostředí maličkého kostelíka pozvali snoubenci nejen členy obou rodin, ale i kamarády, spolužáky a také Hanáky.
Novotní posbírali všechna svoje malá děvčátka, oblékli je do zelených šatiček a ta, co uměla chodit, před nevěstou sypala z košíčků lístečky květin. V průvodu šli také Hanáci a Hanačky ve slavnostních krojích. Slova, která kněz vyslovil během mše, měla hluboký lidský smysl a obsahovala i rady do jejich společného života.
Po skončení mše Hanáci rozdali hostům z krabic svatební vdolečky a po focení spěchali do Tištína, aby tam byli dřív, než přijedou svatebčané. Jako první, co musel ženich splnit, bylo přenesení nevěsty přes šátek. Zdráhal se, jeho chirurgické paže nejsou zvyklé na pacienta v celku, ale zvládl to, lehce zvedl svoji nevěstu vysoko nad šátek a lehkým krokem se přenesl přes šátek. Myslel, že je to pro dnešek všechno, ale ne, kousek dál stály ženské se dvěma polévkovými mísami a vyžadovaly po ženichovi, aby si vybral polívečku, díky které bude nevěstě věrný a poctivě se bude starat o rodinu. „Jenže ouha, náš ženich si vybral mísu, ze které vyskočil překrásný kohoutek. A hned se díval, kde je a kde jsou slepičky. Nevěstě se objevily vrásky na čele, protože dobře věděla, že si na Vladika musí dávat pozor, aby jí nelítal za ženskýma jak ten kohout za slípkama. Ale ženich slíbil, že on takový určitě není, že se za žádnou nikdy ani neohlédne," popsala se smíchem vedoucí souboru Jana Otáhalová. Jak dodala, byla to již třetí skutečná hanácká „svajba“ u kapličky.
