T. G. Masaryk se narodil 7. března 1850 v rodině kováře. Díky tomu se jednak naučil vážit si tvrdé práce, kterou v mládí vykonával, ale také si zamiloval koně. Mladý Tomáš strávil s koňmi celé dětství, ale jeho jízdy na koni měly jednu velkou zvláštnost – vždy jezdil bez sedla. I když se to zdá neskutečné, tak jezdit na koni se sedlem se údajně naučil až ve svých 65 letech ve Švýcarsku, když na začátku první světové války musel prchnout z Rakousko-Uherska.
Za doby svého prezidentování si velmi oblíbil koně Hektora, na němž je vyobrazen na nespočtu fotografií a obrazů. Jenže prezidentská stáj nemohla mít jen jednoho koně, a tak po přísném výběru do stájí mířilo to nejlepší, co český chov nabízel.
Kůň pro prezidenta republiky musel být klidný, ale chodivý, a ne moc temperamentní. Nesměl se lekat lidí, různých překážek nebo patníků. Musel být starší, ideálně kolem 10 let, nesměl být ani malý, ani příliš vysoký – za vhodnou výšku se považovalo 170 cm. Také nesměl být choulostivý a lekavý na mouchy, tedy tzv. mušák. Překážky pak neměl skákat, ale překračovat je. Kůň navíc nesměl být citlivý na pusu – Masaryk neměl údajně moc klidnou ruku – a musel ustát i silnější pobídnutí ostruhou.
Prezidentovi nákupčí tedy brázdili zemi, až přijeli do Mořic k chovateli moravských teplokrevníků Fabianovi Vozihnojovi. Zalíbila se jim klisna Marta (Nonius). Když ji chtěli vykoupit, sedlák z Hané rozšafně pravil: „No co, když može vozit hnoje, može vozit aji prezidenta."
Z koupě nakonec sešlo, kobylka byla sice krásná a vyhovovala v mnoha směrech, prezidentské kanceláři ale vadil příliš nízký věk, byla tehdy tříletá. Pustit do jejího sedla muže, jemuž bylo přes osmdesát, úředníci nakonec přehodnotili.
Kůň zůstal doma, stejně jako příběh, který u nás málokdo zná.
