Samec levharta mandžuského narozený v roce 2016 v Zoo Eskilstuna přicestoval do olomoucké zoo ze Zoo Ecozonia ve Francii se zcela jasným posláním. Pakliže s místní samicí v sobě naleznou zalíbení a dojde k jejich páření, bude velkým přáním, aby zde po sobě zanechal potomky.
„Po svém příjezdu nejprve pobýval v izolaci, teprve po ní byl vpuštěn do výběhu. Tam už na něj na přivítanou čekala pořádná hostina v podobě samce kozy šrouborohé, na níž si pochutnali i další dva levharti,” uvádí zooložka Jitka Vokurková.
Zoo Olomouc chová levharty od roku 2001 a doposud se v ní narodilo 12 mláďat.
Počty zvířat v zajetí převyšují jejich počet v přírodě. Ale poslední léta se jeho stavy zvýšily až na 130 zvířat, která byla spočítána v roce 2024 pomocí fotopastí. Původní monitoring v 70. letech minulého století zjistil pouze 32 jedinců (za využití stop zanechaných ve sněhu), ještě v roce 2000 se jeho stavy odhadovaly na pouhých 22 až 28 jedinců. Vážnou hrozbou pro levharty je pytláctví, lesní požáry, ale i těžba dřeva a nerostných surovin.
Populaci v přírodě bude muset podpořit populace ze zoologických zahrad, aby se tak docílilo dostatečné genetické diverzity. Bohužel ochranářským snahám momentálně brání válka ruského agresora.
V přírodě se levhart mandžuský vyskytuje pouze na Dálném východě, kde obývá nedotčené lesy. Jedná se o velkou formu levharta skvrnitého, nejseverněji žijící poddruh. Jako jediný druh levharta dokáže přežít jak v extrémním horku, tak extrémní zimě – jeho srst měří v zimě až 7,5 cm. V jeho domovině v zimním období klesají teploty hluboko pod bod mrazu (−30 °C).
